HCM u plemen ragdoll - průběžná zpráva o testování ragdollů a ragamuffinů v zájmovém klubu Middle-Earth
Výzkum HCM v NCHK – včera a dnes
průběžná zpráva, D.Hypšová (revidováno v prosinci 2019)
V červenci 2008 byl v NCHK zahájen zdravotní program zaměřený na výskyt HCM u plemene ragdoll a eliminaci onemocnění z populace, přesto, že v České republice nebyl chovatelské veřejnosti znám výskyt diagnostikovaných případů HCM u potomků původní americké linie (pracovně označována jako Berberis), která byla dovezena do republiky na počátku 90. let. První informace o možnosti geneticky testovat ragdolly se k nám dostaly z časopisu zájmového klubu chovatelů ragdollů Interessegemeischaft Ragdoll, FIFe, z Německa. Stejně jako ostatní chovatelé tohoto plemene jsme vkládali do možnosti testování velké naděje a stejně jako u ostatních chovatelů byly naše znalosti o dané problematice velmi zkreslené. Ve stejné době jsme měli možnost seznámit se s obdobnou problematikou u plemene sibiřská, resp. něvskaja maskaradnaja, kde zatím genetické testy k dispozici nejsou. Velmi nás oslovila iniciativa chovatelů ze Skandinávie a dalších zemí, kteří právě u sibiřských koček začali vyhledávat dostupné informace a zpracovávat mapy šíření onemocnění v plemeni. Zároveň jsme začali spolupracovat i s mezinárodní databází PawPeds, což pro nás představovalo obrovský zdroj cenných informací a možnost jejich sdílení.
Z informací dostupných na internetu, zejména pak z volně přístupných databází (Ragdoll Health Database) jsme zpracovali dvě mapy – mapu šíření prokázaných případů HCM v plemeni mapující časové rozpětí 45 let a mapu šíření genu označovaného jako příčinný pro HCM, který byl objeven týmem Dr. Meursové z Washington State University v Pullmanu, USA v roce 2007. Tato mapa mapuje stejné časové období.
Z mapy šíření prokázaných onemocnění jsme zjistili, že :
- V našich podmínkách je obtížné porovnat tyto případy prokazatelných onemocnění s genetickým testováním, protože v době, kdy bylo onemocnění sonograficky nebo pitvou prokázáno ještě nebyly genetické testy dostupné
- Onemocnění se šíří zejména v linii dvou ragdollů importovaných do Velké Británie z CHS Blossom Time , USA, tedy u potomků dvou z osmi ragdollů dovezených do Británie v roce 1981. Těmito dovezenými ragdolly byli : Romeo, Juliet, Pistil, Camelie, Bananas, Myrtie, Spring a Summer – jsou označováni jako „Stará anglické linie“. Právě u některých potomků ze spojení Romea a Julie bylo dagnostikováno HCM. HCM postižena byla některá zvířata z CHS Slippepaws, Ragdoll Friend, Catillacats či dalších chovných stanic ( zdroj : Ragdoll Health Database, PawPeds ). K manifestaci onemocnění však došlo až po 7 – 10 generacích od spojení Romea a Julie, a to i při nízkých koeficientech příbuznosti v rodokmenech 4 – 8 generačních. Celkové koeficienty příbuznosti potom v těchto rodokmenech dosahují širokého rozpětí od 7, 10 – 48, 2 %.
- Z důvodu uvedeného v bodě 1 není známo, zdali je gen, který toto HCM způsobil identický s genem objeveným u ragdollů týmem Dr. Meursové v roce 2007. Doba přežívání jednotlivých prokazatelně nemocných zvířat ( od 0, 5 roku do 8, 5 s průměrem 2 roky a 4 měsíce) však může ukazovat na jinou mutaci či zapojení dalších faktorů vzhledem k době přežívání zvířat s prokázaným genotypem N/HCM .
- Linie prvních ragdollů dovezených do České republiky vycházela sice ze společného prazákladu (Josephine, Raggedy Ann Dady Warbucks, Fugianna, Buckwheat, Kyoto, Kookie, Tiki), z něhož vycházely i importy do Velké Británie, avšak tyto dvě linie se oddělily již v počátcích chovu ragdollů, tedy v letech 1971 – 1973, tedy přibližně 8 až - 10 let před importy oněch osmi ragdollů do Velké Británie, což představuje u různých linií 3 a více generací . Navíc potomci zakladatelských koček vyskytujících se v rodokmenech linie Berberis a Staré anglické linie se liší, jsou to většinou jiní ragdollové, což je prokazatelné u zakladatele linie Berberis, Chubbyho Tuftytoes. Naproti tomu u obou zakladatelských koček linie Berberis, Kandu Cuttie a Kandu Pippy, chybí přesné údaje o předcích.
- Britská i první česká linie Berberis měly v předcích oba původní oficiální krycí kocoury Raggedy Ann Dady Warbuckse, který se narodil před rokem 1964 a Kyota narozeného 3. 7. 1965. Kyoto zemřel ve věku sedmi let údajně na otravu, tedy přibližně v době, kdy došlo k oddělení obou linií.
- Outcrossy balinéských koček, k nimž patrně došlo před rokem 1969, kdy se narodil první ragdoll s lilovými znaky Thumper Jr. ( narozen 27. 4. 1969) , o nichž se zakladatelka plemene, A. Bakerová zmiňuje ve svých dopisech své přítelkyni B. Hermanové, nejsou zdokumentovány. Ovlivňují prokazatelně šest prvních generací plemene. Vznikají tedy určité pochybnosti o správnosti údajů v rodokmenech prvních ragdollů. Tím je pochopitelně zkreslen původ jednotlivých linií.
- Ze stavby těla, hluboké modré barvy oka a háčků a defektů na konci ocasů potomků původní linie Berberis lze usuzovat na balinéské předky v prvních šesti zakladatelských generacích. Zároveň, kvůli sporům, které vznikly mezi manželi Daytonovými a A. Bakerovou a její žádosti, aby B. Hermanová nesdělovala Daytonovým, že A. Bakerová použila v chovu ragdollů balinésky lze usuzovat, že linie Daytonových, tedy přímí předci Staré britské linie nebyli balinéskami ovlivněni.
- Bylo prokázáno, že mezi předky původní americké linie ( linie Berberis) byla i zvířata s plnou barvou srsti, tedy nikoliv pouze jedinci s colourpointním (siamským) zbarvením: Emile, Raggedy Ann Lucinda a další.
První genetické testy českých ragdollů z NCHK byly provedeny z lícních stěrů v německé laboratoři Laboklin červenci 2008. Mezi prvními testovanými byla dvanáctiletá Naomi Berberis, přímý potomek amerických rodičů Chubbyho Tuftytoes a Pippy Kandu. Její test byl pro chovatele ragdollů překvapením – byla heterozygotní – tedy genotypu N/HCM. Test byl zopakován se stejným výsledkem. Někteří z jejích potomků ve druhé a třetí generaci měli stejný genotyp. Stáli jsme před zásadní otázkou, zda zvířata s genotypem N/HCM vyřazovat okamžitě z chovu. Doporučení zahraničních chovatelů byla metoda „test – odchov potomstva - genetické testování– nahrazení heterozygotního chovného zvířete negativním homyzygotem“. Až v roce 2010 se nám dostalo stěžejních informací o chovatelském postupu z článků profesora J. Bella z Tuftsovy univerzity v USA, které jsou pro všechny chovatele v podobné situaci skutečně zásadní
Jak již bylo zmíněno, od léta 2008 byly zpracovávány mapy šíření genu označovaného jako příčinný pro HCM v českých liniích.
V říjnu 2008 byla navázána spolupráce s MVDr. Hribem z veterinární kliniky v Jesenici, který zahrnul některé naše ragdolly do svého výzkumu týkajícího se výskytu HCM v populaci jednotlivých plemen koček a provedl sonografická vyšetření v porovnání s údaji v obou zpracovaných mapách. Spolupráce stále pokračuje, tato část výzkumu je zpracovávána výhradně MVDr. Hribem.
Z mapy šíření genu HCM a tabulek přežívání v roce 2010 vyplývalo:
- První americká linie dovezená do České republiky nesla tento gen. Přímého nositele ze tří původních ragdollů se nám nepodařilo identifikovat. Z modelových situací, tj. výpočtů alelové frekvence v případě různých genotypů zakladatelských koček a porovnání PP prvních potomků se však jako nositel genu HCM jeví jeden ragdoll z těchto tří. Vycházíme z úvahy, že při situaci jednoho heterozygotního jedince s genotypem N/HCM a dvou homozygotních negativních N/N dostáváme frekvenci alely HCM v populaci 16, 7% . Pravděpodobmnost, že se setkají dvě alely HCM v l. generaci v této modelové situaci je 0. Ve druhé generaci při zachování stejné frekvence alely HCM při křížení potomků by již dosahovala 2, 78 % . Tento model vzhledem k chybějícím údajům o přesném počtu potomků prvních ragdollů a jejich genotypu však zůstává pouze na teoretické úrovni.
- Výskyt onemocnění HCM u těchto ragdollů v NCHK byl sonograficky prokázán (MVDr. Hrib) u Shawna Blue Velvet (genotyp N/HCM), přímého potomka amerických rodičů ve stáří 11 let a 9 měsíců ( leden 2009) jako mírná asymptomatická forma HCM.
- Doba přežívání heterozygotů N/HCM nemůže být přesně stanovena, několikanásobně však překračuje dobu přežívání ragdollů z první mapy – mapy šíření onemocnění. Kromě Naomi Berberis, která zemřela ve věku 12 let a 3 měsíce všichni heterozygoti stále žijí a těší se dobrému zdraví včetně Shawna Blue Velvet, který v dubnu 2010 oslavil 13. narozeniny. Pitva u Naomi Berberis provedená v SVU Praha neprokázala onemocnění HCM.
- Ve vzorku testovaných zvířat je i jeden jedinec s genotypem HCM/HCM, tedy pozitivní heterozygot. Ragdoll byl sonograficky vyšetřen s negativním výsledkem (MVDr. Hrib) a ve věku 2, 5 let se těší dobrému zdraví.
- Do května 2010 bylo v NCHK testováno v laboratořích Laboklin a Genomia celkem 39 ragdollů. Pokud jejich majitelé souhlasili se zveřejněním, jsou uvedeni jak v mezinárodní databázi PawPeds, tak ve volně přístupné databázi NCHK. Z tohoto vyšetřeného vzorku 39 ragdollů je :
- 26 negativních homozygotů N / N
- 12 pozitivních heterozygotů N / HCM
- 1 pozitivní homozygot HCM / HCM
Alelová frekvence v tomto vzorku, který nepředstavuje pouze linii Berberis 82, 06 % výskyt alely N a 17, 94 % výskyt alely HCM v populaci v tomto vyšetřeném vzorku. Údaj je samozřejmě zkreslen poměrně malým počtem vyšetřených zvířat. Pokud bychom pomocí genetických testů nekontrolovali genotypy chovných zvířat, existovala by (při zachování rovnovážného stavu Hardyho-Weinbergovy rovnice, což je nepravděpodobné) pravděpodobnost:
· 3, 2 %, že se narodí se pozitivně homozygotní potomstvo HCM /HCM
· 29, 4 % pravděpodobnost, že se narodí potomstvo s genotypem N/HCM
· 67, 3 % pravděpodobnost narození negativně homozygotního potomstva N/N (čísla jsou zaokrouhlena. Tyto údaje více méně souhlasí s výše uvedenými údaji o výskytu alely HCM v populaci před použitím testování jako screeningové chovatelské metody, tedy před selekcí.)
V případě, že porovnáme pouze údaje testovaných potomků linie Berberis ( 33 jedinců), vychází nám:
· Genotyp HCM /HCM 1 jedinec
· Genotyp N/HCM 12 jedinců
· Genotyp N/N 20 jedinců
Alelová frekvence :
· HCM 21, 2 %
· N 78, 8 %
Pokud bychom nepoužili outcrossovou metodu a nedošlo k importům nepříbuzných jedinců, existovala by při používání Berberisů v chovu bez testování pravděpodobnost:
- 4, 5 % narození pozitivních homozygotů HCM/HCM
- 33, 41 % narození heterozygotů N/HCM
- 62, 1 % narození negativních homozygotů N/N
(Bereme v úvahu pouze gen označovaný jako příčinný pro HCM, neuvažujeme o jiných vlohách, inbrední depresi a genetickém driftu)
Je evidentní, že tímto způsobem chovu, by došlo ke zničení linie Berberis, i když je třeba brát v úvahu i zmíněný genetický drift (zvýhodnění jedné z alel přirozeným výběrem), který by výše uvedené teoretické výpočty mohl zvrátit na jednu či druhou stranu. Zároveň z tohoto modelu můžeme teoreticky odvodit příčinu výskytu onemocnění HCM u společných potomků Blossom – Time Romea a Julie of Petil-Lu . Zdá se, že problém spočívá v efektu, který je označován jako „hrdlo láhve“. Jedná se o situaci, kdy se populace rozpadá na izolované skupinky, které již nenesou všechny alely původní zakladatelské populace, ale díky omezení genpoolu je jejich genetická výbava více či méně odlišná od tohoto základu. K tomu došlo při vývoji plemen několikrát.
· První větší „hrdlo lahve“ nastalo 8 – 10 let před prvními importy ragdollů do Británie v USA při rozpadu chovu ragdollů na několik frakcí (zejména to byl okruh chovatelů kolem A. Bakerové jako jedna větší skupina a druhou větší skupinu tvořil okruh chovatelů kolem D. Daytona) , tedy kolem let 1971 – 1973.
· Dalším hrdlem lahve prošlo plemeno při prvních importech ragdollů mimo USA počátkem 80. let .
· Další následovalo při rozšiřování ragdollů ze Staré britské linie do Evropy a vzájemném páření jejich potomků. Můžeme si tuto situaci představit jako ubývající geometrickou řadu či jako pyramidu zužující se ke špičce.
Naštěstí s těmito omezeními genpoolu docházelo zejména v západní Evropě k importům dalších ragdollů a plemeno prokázalo svou vitalitu. Od konce 90 let minulého století dochází k takovým importům i v České republice.
Rok 2019 se chýlí ke svému konci. Naše malé ohlédnutí za více než jedenácti lety genetického testování HCM u plemene ragdoll lze uzavřít s tím, že výskyt genu HCM byl pro linii Berberis specifický, lze jej bez nadsázky označit za jakýsi marker ( s neznámou hodnotou) označující linii. Zároveň z toho vyplývá, vzhledem k tomu, že byl objeven v USA též u amerických ragdollů, že se vyskytoval v populaci ragdollů ještě před importy prvních Berberisů, tedy je přítomen v populaci nejméně 30 let.
Přijetí genetického testování jako screeningové pomocné metody je nástrojem chovatelského plánování a ochrany populace plemene zaměřené na kontrolu výskytu alely HCM v populaci tak, aby nedocházelo k narození pozitivních homozygotů. O době přežívání těchto pozitivních homozygotů (HCM/ HCM) a prognóze případného vzniku onemocnění mnoho nevíme a i z toho důvodu je riskantní používat je v chovu. Například kočka Wendy de Rotte Rag, genotypu HCM/HCM se dožila 7 let.
Naproti tomu využívání heterozygotů v chovu je možné za dodržení zásady neprotěžování chovných kocourů, ale naopak plošného využití všech dostupných chovných jedinců v jedné generaci pro nakrytí všech chovných koček – tedy postupné rozšiřování efektivní velikosti populace plemene. Postupné vyřazování heterozygotů N/HCM z populace a jejich nahrazování negativně testovanými zvířaty je chovatelskou metodou navrženou odborníky v oblasti genetiky . Výše uvedená metoda byla ověřena u onemocnění, kde příčinný gen je skutečně dominantní, tedy již jedna jeho kopie prokazatelně způsobí onemocnění. U genu HCM, který je též označován jako dominantní však z naší studie tato úplná dominance prokázána nebyla, jak ukazuje doba přežívání ragdollů genotypu N/HCM ( doba života 12 a více let) a výsledky jejich sonografického vyšetření. Tyto závěry se shodují i s výsledky nejrozsáhlejší studie HCM u MCO a RAG provedené M. Longeri a kolektivu autorů v roce 2013.
Při porovnávání koeficientů příbuznosti také vyvstává otázka příbuzenské plemenitby, která je mnohdy vykreslována jako jednoznačně negativní chovatelské metoda. Rozbor rodokmenů však toto negativní ovlivnění nepotvrzuje, naopak. Pokud linie nenese letální geny nebo geny nepříznivě ovlivňující fitness, měla by být zachována liniová plemenitba. Stupeň příbuznosti- tj. výši koeficientu příbuznosti který lze ještě použít, nelze plošně stanovit a závisí na použité linii a jejích vlohách. Mělo by se stát zlatým pravidlem, že při objevení zdravotních problémů v linii by měly být hledány příčiny, případně by nemělo být spojení partnerů znovu opakováno. I když outcross jiných plemen je často diskutovanou a zavrhovanou otázkou, je faktem. V mezinárodní databázi Pawpeds lze vyhledat procentuální zastoupení zakladatelských koček a bohužel mnoho z nich není pouze ragdollů. Jako velmi negativní vnímáme zejména procentuální zastoupení perské kočky Oh So Mellow of Lonerock, která je možno nalézt mezi předky ve většině PP moderních ragdollů. Byla do plemene vkřížena spolu s jinými kvůli zavedení červené barvy, která se u prvních ragdollů nevyskytovala. Bohužel geny perských koček vzhledově negativně ovlivňuje plemeno. Domníváme se též, že geny této kočky mohly přispět k problémům s tzv. dwarfismem u ragdollů, o němž informovali skandinávští chovatelé.
Je samozřejmě mýtem, že outcross jiných plemen nebyl používán jak při vytvoření plemene ragdoll ( a ragamuffin), tak v průběhu jeho chovu (britská, domácí, perská, balineská, birma, devon rex, sibiřská var, resp. něvskaja maskaradnaja). Populaci ragdollů a ragamuffinů ovlivnilo mnoho různých plemen – a stále ovlivňuje. A i když je v databázích uveden "čistý" původ, je třeba si uvědomit, že zakladatelské kočky plemene ragdoll byly kočky bez plemenné příslušnosti a ragdoll i ragamuffin jsou plemena uměle vyšlechtěná.
Pokud už dochází k outcrossu, měli by vždy být použiti jedinci zdraví, fenotypově nebo geneticky podobní a pokud u použitého plemen existují genetické testy na dědičné choroby, měly by být provedeny a výsledky zaznamenány v plemenné knize, resp. použita zvířata buď negativně homozygotní nebo pozitivně heterozygotní podle typu dědičnosti a dominance choroby, na kterou se test provádí. Samozřejmostí by mělo být testování potomstva takových rodičů, alespoň toho, které bylo vybráno pro chov. Vynikající metodou je určování genetických profilů jedinců a archivace DNA.
Po jedenácti letech testování vidíme v chovných databázích pouze ragdolly a ragamuffiny genotypů HCM RAG : N/N. Je to velký úspěch. Mnoho další práce je však před námi - například genetické určení předků, které zatím provádí pouze genetická laboratoř UC v Davisu v Kalifornii. Uváděná přesnost je 90%. Může nám pomoci s návratem k původním americkým liniím. Doufejme, že na tento návrat ještě není pozdě.......
Použitá literatura :
1. Bell, J. S., -Genetic Testing and Counseling: A Trojan Horse for Dog and Cat Breeds?
Tufts Cummings School of Veterinary Medicine, North Grafton, MA, USA
Tufts’ Canine & Feline Breeding and Genetics Conference v roce 2007
2. Bell, J. S., - Small population Breeds and Issues of Genetic Diversity
Tufts Cummings School of Veterinary Medicine, MA, USA
3. Bell, J. S., - Population Dynamics of Dog and Cat Breeds and Breed-Related Defective Genes, Tufts Cummings School of Veterinary Medicine, N. Grafton, MA, USA
4. Flegr, J. – Evoluční Biologie, Academia, 2005, ISBN 80-200-1270-2
4. Hrib, L. - Výskyt hypertrofické kardiomyopatie u plemene Ragdoll, Veterinární klinika Jesenice, Praha, Veterinářství 2009;59:268-272
5. Hughes-Dentler, K. - HCM – Einige Fakten, Vergleiche und Gedanken,
The Ragdoll News 2/2008, IG Ragdoll, Norimberk, Germany
6. Hypertrofic cardiomyopathy -http://www.pawpeds.com/healthprogrammes/hcm.html
7. Hypšová, D. - Historie plemene ragdoll, NCHK 2009
8. Kauffman L., Hughes-Dentler, K., HCM – Neugigkeiten, The Ragdoll News 3/2007, IG Ragdoll, Norimberk, Germany
9. Kittleson, M. D., Meurs K. M., Munro M. J., Kittleson J. A., Si-Kwang Liu, Pion P. D., . Towbin J. A., MD – Familial Hypertrophic Cardiomyopathy in Maine Coon Cats – An Animal Model of Human Disease, Presented in part at the Scientific Conference on the Genome Project: Applications to Cardiovascular Biology, San Diego, Calif, March 8–11, 1998, Circulation. 1999;99:3172-3180
10. Mehring, T., - Interview Laboklin, The Ragdoll News 1/ 2008, IG Ragdoll, Norimberk, Germany
11. Meurs, K., Norgard M., Ederer M., Hendrix K., Kittleson, M. - A substitution mutation in the myosin binding protein C gene in ragdoll hypertrophic cardiomyopathy
12. Olson, U. – Breed to Avoid Genetic Diseases, PawPeds, http://www.pawpeds.com/pawacademy/genetics/breedtoavoid/index.html
13. Open source HCM records (SIB) - http://siberianresearch.com/index.php?option=com_content&view=article&id=50:hcm-records&catid=51:hcm&Itemid=72
14. Ragdoll Health Database - http://www.ragdolldatabase.nl/submitenglish.html
