Felinoterapie - NCHK

Metodika AAI –

prezenční felinoterapie v institucích a rodinách

Zpracoval:

Nezávislý chovatelský klub

Havlíčkova 590/5

293 01 Mladá Boleslav

Obsah:

Význam přítomnosti domácích zvířat pro lidské zdraví

Rozdělení zooterapie

Felinoterapie

Návštěvní služba

Význam přítomnosti domácích zvířat pro lidské zdraví

Člověk, tvor jakkoliv ojedinělý ve vývoji všech živočišných druhů, nikdy nepřestal být součástí přírody. Zvířata mají vjeho životě významné místo. Roli kořisti či potravy vystřídala naléhavá potřeba přítele, který naslouchá a nehodnotí.

Pozitivního vlivu přítomnosti zvířete a kontaktu s ním je s prokazatelnými výsledky využíváno terapeuticky. Zooterapie (dále AAI – Animal Asisted Interventions) má již více něž čyřicetiletou tradici v USA (v České republice existuje více jak dvacet let). AAI stojí v popředí zájmu odborníků, především pracovníků ze zdravotnických a školských zařízení a zařízení sociálních služeb, kde jsou pacienty nebo obyvateli senioři, handicapovaní lidé, děti s kombinovanými postiženími či problémy s učením, ale i děti zdravé, které jsou ohroženy emocionálními problémy či je pro ně důležité navázat zdravý vztah se zvířaty a přírodou.

Živé zvíře je často nejspolehlivějším a někdy i jediným přítelem člověka. Vztah mezi zvířetem a člověkem je vždy otevřený, upřímný, bez postranních úmyslů. Nutnost pečovat o zvířecího přítele vytváří pro člověka nezbytný pocit potřebnosti a přispívá k vytvoření motivace ke kvalitnějšímu životu. Obohacuje citový život prožitkem vzájemného vztahu lásky. Nahrazuje často chybějící rodinné vztahy a to ať již při nedostatečné citové vřelosti v rodinách, a nebo při reálné osamělosti, například po úmrtí partnera.

Z hlediska Polyvagální teorie Dr. Stevena W, Porgese dokáže vztah mezi člověkem a zvířetem navodit neurocepci bezpečí a aktivaci ventrální vagové dráhy a její optimální interakci se sympatikem, parasympatikem i dorzální vagovou drahou v závislosti na prováděných činnostech, což příznivě ovlivňuje funkci mozku, srdce, plic a dalších orgánů a podporuje procesy navazování sociálních vztahů a učení se. Navozování těchto kladných emocí výrazně přispívá k úspěchu ostatních léčebných postupů. Zooterapie se tak stává součástí komplexní léčby.

Zanedbatelný není ani význam taktilní stimulace při kontaktu s živým zvířetem při hlazení, mazlení, případně i chování. I pouhý pohled na hrající si či klidně odpočívající spokojená zvířata působí na jedné straně celkově uklidňujícím dojmem, na druhé straně probouzí v člověku zájem o jeho okolí a vytrhuje ho z obvyklé apatie a nezájmu. Bylo zjištěno, že v přítomnosti člověku milých zvířat dochází ke snížení krevního tlaku a ke zpomalení srdeční činnosti. Kontakt se zvířaty napomáhá regeneraci sil, psychickému uvolnění a projevení citů a navozuje kladné emoce. Zvíře často oživuje nemocným či seniorům pozitivní vzpomínky ze života, čímž dochází k zachování časové kontinuity mezi minulostí a přítomností. Dává postiženým či nemocným možnost uplatnění při péči o zvířata, například při krmení, zajišťování pití, nebo jen radou a emocionální účastí a zájmem o život zvířat.

Vědecké studie potvrzují skutečnost, že přítomnost zvířat má kladný vliv na personál zařízení pro seniory, dlouhodobě nemocné či onkologické pacienty. Přítomnost zvířat napomáhá zabránit vzniku emocionálního vyčerpání zdravotníků ( tzv. syndromu vyhoření) při neustálé konfrontaci s nemocí a smrtí. Zvíře má úlohu katalyzátoru mezilidských vztahů.

Rozdělení AAI

Zooterapii můžeme dělit na dvě základní oblasti činností – terapii přítomností zvířat a činnost za asistence zvířat:

AAT (Animal Assisted Therapy) – terapie za přítomnosti zvířete, kdy je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. Terapii provádí odborný personál za pomoci vybraného zvířete. Výsledek je objektivně pozorovatelný ( například vyprovokování pohybu, zvětšení slovní zásoby atp.). Činnost je dokumentována a průběžně vyhodnocována, zapisována do karty pacienta / klienta.

AAA (Animal Assistend Activites) -aktivita za přítomnosti zvířete

Forma pasivní: například umístění akvária nebo klece s ptáčkem do společenské místnosti, kde tato přítomnost navozuje příjemné prostředí. Pozitivní role je již v přítomnosti zvířete.

Forma interaktivní, kterou dále můžeme dělit na:

• Stálé umístění zvířete v zařízení. Při něm však vznikají problémy s péčí o zvíře, s ím, aby zvíře mělo jednoho majitele, jednu vztahovou osobu, s níž naváře pevný vztah důvěry atp.

• Návštěvní, kdy zvíře přichází do zařízení v určitý den a hodinu. Zde je kladen velký důraz na dobrou spolupráci a komunikaci mezi personálem, návštěvním týmem a klienty.

Felinoterapie

Jedná se o podpůrnou terapii či aktivizaci za přítomnosti pečlivě vybraných a trénovaných terapeutických koček zaměřenou na zvládání somatických a psychických poruch.

Zkušební řád pro Návštěvní (terapeutickou) službu za asistence koček

Byl vypracován Nezávislým chovatelským klubem v Mladé Boleslavi v roce 2002 a je stále doplňován na základě zkušeností z praxe v Návštěvní službě a jejích modifikacích.

Začlenění koček, ale i mnoha dalších druhů zvířat do asistenčních a terapeutických programů  prošlo velkými změnami. Zatímco v 70. letech minulého století se v USA v těchto programech – zejména pak při návštěvách domovů seniorů a zařízení s dlouhodobou péčí –pracovalo se zvířaty z útulků, 80. léta poněkud zmírnila prvotní nadšení ze začleňování těchto zvířat. Šlo zejména o obavy o bezpečnost klientů jak z hlediska možných zranění způsobených zvířaty, tak i z hlediska možnosti zavlečení infekcí a nákazy parazity. Naopak pracovníci útulků poukazovali na to, že zejména mladým zvířatům mohou tyto návštěvy způsobovat tak silné trauma, že je pak obtížné nabídnout je k adopci. V důsledku těchto obav vznikl v cílových zařízeních rizikový management a hledaly se cesty k co nejlepším způsobům testování zvířat, s nimiž se v dané oblasti pracovalo.

V 90. letech již tento management postupně začínal klást větší důraz i na welfare a zdraví zvířat a na roli handlera – tedy člověka, který s daným zvířetem tvoří asistenční nebo terapeutický tým.

V roce 1996 publikovala organizace Delta Society (dnes Pet Partners) Standardy praxe pro AAT a AAA. Tyto standardy již definovaly roli handlera a zvířete v daných aktivitách, ale stále byly primárně zaměřeny na zmírnění obav z hlediska možných rizik pro klienty.

V České republice se poprvé setkáváme s pojmem „felinoterapie“ v roce 2002. Nezávislý chovatelský klub (dále NCHK) byl první organizací, která začala pracovat s kočkami při návštěvách v cílových zařízeních. Ve stejném roce byl vypracován Zkušební řád, o rok později Normy praxe a Metodika. Organizovaná felinoterapie v NCHK vychází z veterinárních podmínek daných výstavním a chovným řádem organizace. Metodika NCHK je založena na Child-Centered Play Theray, Animal Assisted Play Therapy a Polyvagální teorii.

Pro posouzení vhodnosti začlenění kočky do terapeutického / asistenčního týmu se nejlépe osvědčil model, kdy zájemce o felinoterapii dlouhodobě docházel s handlerem, který již delší dobu pracoval v daném zařízení, na společná setkání s klienty. Pak mohli zájemce sám pro sebe zvážit, zdali je to skutečně činnost, které se chce věnovat. Poté byla posouzena i schopnost a způsobilost jeho kočky účastnit se daných návštěv ( vynikající socializace, radost z dotyků,otevřená řeč těla, nebojácnost a zvědavost, spontaneita, hravost, navazování společenských kontaktů, veterinární náležitosti atd.) Pokud vše probíhalo dobře, po čase mohl vykonávat návštěvy již i sám.

V současné době probíhá začlenění nového handlera / vznik nového týmu a testování vhodnosti začlenění koček do procesu AAI tímto způsobem :

• zájemce naváže kontakt s NCHK a proběhne několik prvních informačních schůzek (prezenčních či on-line), aby byla zjištěna motivace zájemce o práci v AAI, vzdělání, věk (osoby starší 18-ti let), komunikační schopnosti trestní bezúhonost (nutno zaslat aktuální výpis z trestního rejstříku), případné handicapy, další dotazy směřované na kočku, způsob jejího chovu, povahové vlastnosti atd.

• Zájemce se zúčastní kurzu Teorie Felinoterapie I a Felinoterapie – Trénink

• Kočka je vyšetřena veterinárním lékařem, který vystaví potvrzení o její způsobilosti účastnit se AAI v instituci. Vyžaduje se pravidelné roční očkování dle očkovacího schématu v závislosti na platných veterinárních předpisech (parvoviróza, calicivirus, herpesvirus), případně chlamydie, vzteklina (v době revize Metodiky v roce 2023 se v ČR vzteklina nevyskytuje a očkování není povinné) a další. Dále se vyžaduje:

1. pravidelné odčervení 2x - 4x ročně v závislosti na způsobu krmení,

2. používání antiparazitárních protředků, pokud se kočka v daném zařízení může setkat s jinými zvířaty nebo se může pohybovat po zahradě zařízení

3. genetické testy pro plemena s vyšším výskytem dědičných chorob (PKD pro všechna plemena, HCM pro ragdolly, mainské mývalí), případně sonografické vyšetření dle doporučení veterinárního lékaře, pokud genetické testy neexistují (HCM pro ostatní plemena)

4. nahrávání videí z běžného života kočky, aby bylo možné posoudit způsob jejího chovu, péči o ni (nepovoluje se začlenění zvířat s volným, nekontrolovaným pohybem venku)

5. nahrávání videí se základními tréninkovými prvky : manipulace s kočkou, dotyky na různé části těla, klikr trénink a využití různých tréninkových prvků, enrichment, nasazení a sejmutí postroje, stříhání drápků, nástup a výstup do přepravního boxu nebo kočárku, interakce se známými a neznámými lidmi v domácím prostředí, cestování, interakce s cizími lidmi atd.

• Majitel vyplní pro kočku formulář Fe-BARQ testu na stránce University od Pennsylvania Fe-BARQ: Feline Behavioral Assessment & Research Questionnaire (upenn.edu) . Teto test slouží jako základní screeningový test a opakuje se každý rok či vždy v případě potřeby (emocionální problémy, trauma, operace, onemocnění atd.).

• Výsledek testu, pohovor se zájemcem, výsledky testů z výše uvedených kurzů a, nahrávky výše uvedených videí jsou poté diskutovány na prezenční nebo on-line schůzce, které se účastní již aktivně pracující handleři a zájemce o felinoterapii.

• Pokud jsou předchozí kroky provedeny a jsou úspěšné, zájemce splní vše požadované, je prokázán pevný vztah důvěry mezi handlerem a jeho kočkou a způsobilost kočky k začlenění do AAI z veterinárního hlediska i z hlediska chování, vybere si zájemce zařízení, v němž chce se svou kočkou pracovat. Pokud se jedná o smluvní zařízení NCHK uzavře se pouze smlouva mezi NCHK a novým handlerem, povinností je stát se členem NCHK. Pokud není zájemce členem NCHK, může absolvovat kurz i supervizi, ale NCHK neručí za jeho práci a neposkytuje mu další benefity, například pojištění. Pokud se jedná o nové zařízení, NCHK zjistí podmínky v daném zařízení, uzavře se zařízením smlouvu a poté uzavře i smlouvy s novým handlerem.

• Se svolením smluvních zařízení (ukotveno ve smlouvě včetně možností využití těchto záznamů) jsou pořizovány krátké videozáznamy z jednotlivých sezení. Ty jsou následně vyhodnocovány je jak pro potřebu daného týmu, tak kolektivně v rámci výměny zkušeností a supervize, která probíhá minimálně jednou za dva měsíce, v případ potřeby častěji. Supervize se účastní aktivně pracující handleři, případně další odborníci z dané oblasti, která se týká práce konkrétního týmu či zástupce daného zařízení, kde AAI probíhá.

Tyto videozáznamy nám pomáhají nejen určit nejvhodnější typ AAA či AAT pro daný konkrétní tým, ale umožňují nám též takovou úpravu podmínek, aby byla co nejvhodnější pro dosažení aktivizačního či terapeutického cíle a zároveň co nejméně stresující pro kočičího terapeuta a jeho handlera. Kromě toho nám umožňují také předvídat možnou budoucí hrozbu – například, pokud na videozáznamu jasně vidíme u zvířete její náznak (např. stahování uší k hlavě) či můžeme z náhlé změny jinak standardního chování usuzovat na možné počínající onemocnění. Toto pořizování videozáznamů je dnes již neocenitelnou pomůckou, která podstatným způsobem rozšiřuje možnosti testování.

Vzhledem k tomu, AAI je mimo jiné založena na emocionální koregulaci, je třeba, aby aktivity AAI probíhaly způsobem, který bude příjemný všem zúčastněným – tedy účastníkům, zaměstnancům daného zařízení a stejně tak i zvířeti a handerovi. Pokud kočku daná aktivita netěší, není taková aktivita pro klienty či účastníky přínosná, ale naopak potencionálně nebezpečná jak z hlediska možného nežádoucího chování zvířete a nebezpečí zranění, tak je nebezpečná z hlediska welfare kočky. Při nerespekování tohoto principu může u kočky dojít k přetížení organismu v důsledku stresu a k propuknutí onemocnění, či daná činnost přestane kočku těšit a ztratíme nadějného, talentovaného jedince.

Chování, které zabraňuje úspěšné intervenci zahrnuje apatii zvířete, stresové mobilizační reakce boj, útěk, stresovou imobilizační reakci zamrznutí, odpor k zapojení se, nerespektování osobních hranic a obecně jakékoliv chování, které by mohlo být spojováno se stresem.

Nový přístup k testování týmů pro AAT či AAA nám dává možnost dlouhodobého sledování týmu. Handlerovi, který nese stoprocentní zodpovědnost za práci svého zvířete i sebe, dává tento nový přístup větší sebejistotu v rozhodování a v možnostech ochrany svého zvířete proti přetěžování. Nabízí mu též další možnosti vzdělávání se, pokud se setkává s dosud neznámým problémem a musí hledat jeho řešení.

Pomocí videozáznamů je pak v průběhu času vybírána nejvhodnější aktivita a prostředí pro daný tým.

Doplněk Metodiky AAI - Další informace

Výběr koček pro AAI

Preferují se zvířata s mírnou, vyrovnanou povahou, přátelská klidem, vyhledávající kontakt s nimi. Výhodou je trénink od kotěcího věku či výchova kotěte z vlastních chovů, kde známe charakterové vlastnosti rodičů, případně i prarodičů a sourozenců. Není to však podmínkou a NCHK podporuje i zařazení koček tzv. „z druhé ruky“ či koček z útulků. Kočky musí být plně socializované, nejlépe žijící v bytě či v domku s chráněným výběhem bez omezování možností kontaktu s člověkem. Nelze doporučit zvířata s volným, nekontrolovaným výběhem, zvířata z chovů, v nichž dochází k velké fluktuaci zvířat, zvířata trvale žijící v útulcích, zvířata ze závadných hygienických a výživových podmínek. Pokud se jedná o zvířata převzatá z útulků, po prodělání veterinárních vyšetření, nezbytných testů na toxoplasmózu, případně další onemocnění (FIP, FeLV, FIV) a půlroční karanténě není námitek proti jejich zařazení, pokud jsou výsledky testů na FIP, FeLV či FIV negativní, kočka prošla Fe-BARQ testem a splňuje všechny výše uvedené náležitosti.

Plemena koček používaná v AAI (obecný přehled)

Seznam plemen užívaných v AAI je pouze informativní a není míněn jako doporučení, jaká plemena do AAI začleňovat. Každé plemeno má svá charakteristické chování, což může podpořit cíle stanovené v AAI. Důležitější než příslušnost k plemeni je však pevný vztah důvěry mezi handlerem a jeho kočkou a hluboké pouto, které je spojuje.

Domácí kočky

Jedná se o kočky bez průkazu původu, které nemají vlastní standard. Tyto kočky mohou být dlouhosrsté, polodlouhosrsté či krátkosrsté. Většinou jsou to však kočky svým vzhledem připomínající běžnou evropskou kočku. Jejich výhodou je relativní nenáročnost a snadné udržování srsti. Povahově jsou však poněkud temperamentnější, než jejich ušlechtilé příbuzné.

Javánské kočky
Byly vyšlechtěny v šedesátých letech v Kalifornii. Jedná se vlastně o plnobarevné dlouhosrsté siamské kočky. Péče o srst je absolutně nenáročná, protože tyto kočky mají srst střední délky, hedvábnou, která téměř nevyžaduje česání a kartáčování, neplstnatí. Javánské kočky jsou štíhlé, elegantní, na vysokých nohou a jejich hlava je výrazně trojúhelníkovitá s poměrně velkýma ušima. To je možná příčinou, proč nejsou tolik preferovány jak mezi chovateli, tak i v AAI, protože jejich hlava má poněkud „myší“ výraz v protikladu k „dětskému“ obličeji perských koček. Jsou to však kočky s povahou na půli cesty mezi kočkou a psem, nesmírně inteligentní, lidem naprosto oddané. Není problém přimět je k aportování, chůzi na vodítku či trochu divočejším hrám. Z rodiny si vybírají zpravidla pouze jednoho člověka, jehož uznávají za rovnoprávného partnera a bezmezně jej milují. Ostatní více či méně tolerují. Javánské kočky mají značné nároky na kvalitu krmení (Purina proplain, Hills, Royal Canin apod.) a také na teplo. Tyto nároky jsou dány metabolismem a z toho vyplývající tělesnou stavbou těchto koček.

Mainské mývalí kočky
Původním americké národní plemeno. Tato kočky byly jako jediné plemeno ušlechtilých koček vystavované na výstavách jako pracovní. Jedná se o robustní plemeno s polodlouhou, vodu odpuzující srstí proslulé svou nesmiřitelností k hlodavcům. Složení jejich srsti je stejné jako u perských koček, pouze srst není stejné délky, vyrůstá v chomáčcích, a proto nebudí mainské kočky dojem takové bohatosti srsti , jako kočky perské. Patří mezi plemena přírodní. Dospívají ve čtyřech letech.
Jsou to kočky velice inteligentní a přátelské k lidem. Jejich hlava má tvar širokého klínu s hranatější bradou. Jsou temperamentnější, než kočky perské.

Norské lesní

Norská lesní kočka patří mezi tak zvaná přírodní plemena stejně jako mainská mývalí či sibiřská kočka. Norské lesní kočky, jakkoliv jsou zatím mimo zemi svého původu spíše málopočetným plemenem, si zcela jistě zaslouží naši pozornost nejen svým vzhledem. Je to zejména jejich povaha, která z nich dělá vynikající, nenáročné a skromné společníky. Jsou to kočky silné, ale něžné, přátelské a velmi inteligentní. Milují společnost a proto by bylo velkou chybou pořizovat si Norskou lesní kočku jako jedináčka. Společnost je pro ni nutností. Velmi dobře se snáší i kupříkladu i se psy.

Perské kočky
Jsou proslulé svou dlouhou, hustou srstí, kde podsada je stejně dlouhá jako krycí srst. Obličej perské kočky připomíná svýma kulatýma, široce rozevřenýma očima obličej dítěte. Je ideálním příkladem působení tzv. „Dětského schématu“ profesora Konráda Lorenze.
Perské kočky jsou nesmírně přátelské k lidem, většinou mají rády svůj klid, jsou méně pohyblivé než kupříkladu výše jmenované kočky sibiřské. Někdy jejich vystupování působí až flegmatickým dojmem. Dospívají v 10 – 12 měsících.
Kočky extrémních typů mohou mít potíže s dýcháním v uzavřených místnostech a v době letních vysokých teplot.

Ragdoll
Je kočka známá jako „hadrová panenka“. Jedná se o polodlouhosrstou kočku se siamskými znaky, tj. s modrýma očima, tmavší obličejovou maskou, ušima, tlapkami a ocasem.
Ragdollové byli vyšlechtěni v 60. letech v jižní Kalifornii a jsou proslulí svou vyrovnanou, lidem naprosto oddanou povahou, díky níž jsou nazýváni dětmi kočičího světa. A jelikož jsou také – a naprosto právem – nazýváni klauny kočičího světa, jsou to kočky k AAI jako stvořené. Péče o srst je ve srovnání s perskými kočkami naprosto nenáročná, pouze v době línání vyžadují občasné kartáčování. Ragdollové jsou známi sníženým svalovým tonusem – nemusí se však vyskytovat u všech jedinců plemene. Jsou-li uvolnění a spokojení, nohy, hlava a ocas jim doslova „visí“ jako nožky a ručky látkové hračky. Dospívají ve 4 letech.
Ragdollové jsou velmi vázaní na lidskou rodinu. Její ztráta může mít destruktivní dopad na povahu zvířete i na jeho imunitní systém.

Sibiřské kočky a jejich varianta Něvskaja maskaradnaja ( sibiřská s odznaky)
Pocházejí z Ruska, jsou polodlouhosrsté a patří mezi přírodní plemena. Kocouři dosahují 8 – 10 kg, ale vzácností nejsou ani kočky- samice s váhou kolem 11 kg. Péče o srst těchto koček je srovnatelná s péčí o srst ragdollů, i když je hrubší konzistence a odpuzuje vodu. Mezi jejich příbuzné patří mainské mývalí kočky, norské lesní, turecké angory a turecké van. Povahově jsou to kočky lidem naprosto přátelské, vyrovnané a nenáročné jak na péči o srst, potravu, tak i na podmínky chovu. Jsou značně nezávislé. Jsou poměrně temperamentní dospívají cca v 10 – 18 měsících.
V jejich slinách údajně nejsou obsaženy alergeny, takže poletující srst nezpůsobuje alergické reakce. Seriózní laboratorní vyšetření však provedeno nebylo.


Veterinární aspekty
Kočky s nimiž pracujeme jsou každoročně očkovány proti vzteklině, parvoviróze, herpesviru a calciviru. Další očkování závisí na nákazové situaci a na poradě s veterinárním lékařem. Odčervení
se provádí pravidelně jednou za čtvrt až půl roku ( v závislosti na typu krmení a případné nákaze zevními parazity) a to různými preparáty, aby nedošlo k vytvoření rezistence. Pakliže si sami vychováváme kotě k NS, odčervujeme až do stáří 3 měsíce věku lx za tři týdny a střídáme preparáty.

Výchova koček pro NS
Je dána kvalitním vztahem a vybudováním pevného pouta mezi handlerem a kočkou. Z tohoto důvodu nelze generalizovat. Samozřejmostí však musí být dodržování hygienických návyků
( vyprazdňování na místě k tomu určeném, krmení na místě a z nádobí k tomu určeném). Kočka má být vedena tak, aby svému lidskému partnerovi plně důvěřovala. Vytyčení hranic chování může člověk provádět jedině prostředky, které působí pozitivní stimulaci ( odměna pamlskem, pohlazením) či prostředky, které v danou chvíli zastraší ( plesknutí balíčkem papírových kapesníků, plesknutí dlaní o stul, fouknutí na kočku).
Ať se stane cokoliv, kočku nikdy nebijeme! Kočky jsou velmi citlivé, nevhodné jednání člověka ( uhození kočky) neodpouštějí a velmi dlouho si ho pamatují. Mohlo by dojít k trvalému zpřetrhání vztahu. Z tohoto důvodu je vedoucí týmu zodpovědný za to, aby kočka zkušenost s bitím či jiným nevhodným chováním neučinila ani u klienta.
Člověk k sobě kočku připoutává citovým poutem, které se rozvíjí postupně. Spočívá v úzkém kontaktu s kočkou, hrou a tréninkem s ní, chozením na procházky, krmením z ruky, společnými dotyky a poskytováním ochrany a bezpečí. Handler se tak stává rozšířením prvotního prostředí matčiny dělohy, posléze těla kočičí matky, prostředí bytu – představuje bezpečné místo. Kočka musí cítit, že jde-li se svým lidským partnerem do cizího prostředí, je tento lidský partner částí jejího původního teritoria. To je nesmírně důležité chápání role handlera. Handler musí respektovat vývojová stádia kočky a z toho důvodu je první kontakt s cizím prostředím povolen až od 4 měsíců věku, avšak pouze na krátkou dobu a jako zácvik. Kočka pracující v AAI má jen jednoho handlera – majitele a smí být začleněna do AAI nejdříve po dosažení 1 roku věku.
Zároveň je vhodné, aby v domácnosti handlera žily alespoň dvě kočky, nejlépe matka s dcerou či dva sourozenci nebo chovný pár. Je vhodné i soužití s hodným spem či dalšími druhy domácích zvířat. Jen tak se lze docílit plného rozvinutí všech vrozených schopností koček.
K nezbytným úkonům patří oblečení postroje a alespoň částečná chůze kočky na vodítku. Z bezpečnostního důvodu je postroj nutností, i když v chráněném prostředí Herních aktivit za přítomnost zvířete je možné – při zajištění bezpečnosti všech zúčastněných – postroj sejmout.. Postroj umožňuje včas zabránit kočce v panickém útěku, včas ji vzdálit klientu, který s kočkou nevhodně zachází. Oblečení postroje má mírně paralyzující vliv, neboť kočka si je vědoma, že je ovládána, to může být i frustrující, tedy je třeba dobře znát chování své kočky a její řeč těla. Vedení na vodítku a korekce směru by vždy měla být prováděna jemně a trpělivě. Z tohoto důvodu je vhodné, aby děti či dospělí s kombinovanými vadami vedli kočku vždy pod dozorem handlera, a to tak, že klient drží v ruce vodítko a handler drží toto vodítko pod rukou klienta a vedení kočky koriguje. Obecně je vhodnější použít v takovém případě transportní kočárek na zvířata se solidním podvozkem.
Chůzi kočky na vodítku bychom měli postupně zkoušet v různých prostředích. Handler musí věnovat pozornost okolí, například blížícím se psům, autům, dětem na kolech či kolečkových bruslích a všemu, co může kočku snadno vylekat a způsobit u ní paniku. Jen dobrá znalost reakcí vlastního zvířete umožní rozpoznat, kam až lze zajít, kdy je pro zvíře procházka požitkem a kdy naopak příliš stresující záležitostí.
Samozřejmostí je také přeprava kočky v přepravním boxu, v transportním kočárku, jízda autem či jinými prostředky hromadné dopravy. Dovednosti a požadované chování kočky jsou popsány v textu Metodiky výše.

Dokumentace
Z každého sezení v rámci AAI je pořízen zápis, případně videozáznam či fotodokumentace. Je to velmi důležité pro vytváření metodiky, neboť často zdánlivé maličkosti mohou posouvat další práci vpřed či ji naopak zbrzdit.

Povolená doba intervence v rámci AAI
Jedna návštěvní služba by neměla přesáhnout 60 minut. Je možné provedení několika návštěv za sebou, doporučitelné jsou však nejvýše dvě – jedna dopoledne, druhá odpoledne. Záleží na vlastnostech a temperamentu kočky.
Kočkovité šelmy tráví spánkem až 20 hodin denně. Je proto třeba mít na zřeteli snadnou unavitelnost kočky, která není schopna takového výdaje energie jako pes. Kočka, která usne v rušném prostředí může dávat najevo, že množství podnětů, které na ni působí, je příliš rušivé a ona se stáhne do vlastního světa spánku a bezpečí, může se jednat o inhibiční stresovou reakci zamrznutí. Handler by měl takovou NS co nejdříve ukončit a poskytnout kočce dost času k regeneraci.
Handler je plně zodpovědný za to, aby kočka nebyla přetěžována.

Návštěvní služba
Je metoda označovaná jako AAA- činnost za asistence zvířat. Spočívá v docházení týmu do cílového zařízení.

První, klasický způsob, je charakterizován kontaktem, osobní zkušeností klienta s kočkou, která je umístěna vedle klienta na lůžku, na jeho klíně krytém děkou, na pevné podložce připevněné k invalidnímu vozíku nebo v přepravním kočárku atd. Kočky preferují pevné a pokud možno i vyvýšené podložky, aby mohl být navázán oční kontakt s klientem. Přiměřená oční kontakt je nedílnou součástí neverbální komunikace.
Je možná i procházka s kočkou v zahradě, dvoře i chráněném parku cílového zařízení. Tato metoda je vhodná pro mobilní, klidné klienty za vhodného počasí.

Návštěvní služba v praxi

Dohoda o akci s cílovým zařízením
O provádění Návštěvní služby je mezi cílovým zařízením a NCHK vyhotovena písemná smlouva. Je-li prováděna Návštěvní služba u jednotlivce, i zde by měla být sepsána smlouva. Ve smlouvě jsou uvedeny podmínky poskytování Návštěvní služby, místo a čas, kdy bude služby poskytovány, její rozsah, případná výše úplaty, pokud není prováděna jako dobrovolnická činnost, způsob řešení sporných otázek, doba trvání smlouvy. klíčové osoby daného zařízení a NCHK a další specifické body v závislosti na daném typu zařízení a poskytované služby.
Pokud není NS prováděna pod záštitou NCHK a jedná se o samostatnou akci nečlena NCHK, NCHK za ni nepřebírá garanci.

Místo návštěv
Scházíme se v prostředí chráněném, pokud možno dobře větratelném a přitom teplém, dobře desinfikovatelném. Většinou je dáno výběrem vedení cílového zařízení.


Význam
Zejména starším klientům kočky často prohřívají ruce a dotyk se srstí přináší hmatové stimuly a příjemné prožitky. S handicapovanými dětmi můžeme poměrně snadno provádět i trénink hemisfér a procvičování jemné motoriky při česání, kartáčování, hlazení a nabízení pamlsků, při zapínání a odepínání postroje. Obecně lze říci, že práce s kočkou je vhodnější zejména k rozvíjení jemné motoriky a k herním a tvořivým aktivitám.
Byli jsme několikrát svědky uvolnění končetin strnulých v křeči právě po jejich stimulaci kočičí srstí a teplem kočičího těla. Vždy dochází k tomu, že z kroužku s klienty se po chvíli stane kroužek přátelský a záhy se rozproudí hovor o zvířatech, neboť přítomná zvířata evokují vzpomínky na vlastní zvířata klientů, která museli opustit či zemřela stářím a jak již bývá v lidské povaze, lidé raději vzpomínají na hezké a veselé zážitky, než na ty smutné. Zvláště senioři těmito vzpomínkami zase – byť i jen na krátko- navazují kontinuitu se svou minulostí a poněkud se stimulují paměťové funkce.
Je třeba mít na zřeteli, že vztah mezi kočkou, handlerem, klienty, jejich rodinnými příslušníky a personálem je interaktivní. Z tohoto důvodu je i určitá svoboda vyjádření pro kočku nutností. Handler je zodpovědný za welfare kočky i všech zúčastněných.


Pomůcky
Je vcelku pochopitelné, porovnáme-li způsob života psa a kočky, že kočka má mnohem větší strach ze změny polohy a často na tuto změnu polohy instinktivně reaguje vysunutím drápků a snahou zachytit se. Zde jsou uvedeny jen některé pomůcky, vždy záleží na konkrétní situaci:

• podložky na invalidní vozíky ( podnosy připevňované pomocí úchytů k invalidním vozíkům) jsou při NTS neocenitelnou pomůckou. Kočka se cítí jistá, ochotně se nechá hladit. S dětmi je možno pracovat na křížení hemisfér, lze rozvíjet jemnou motoriku.

• Škrabadla - dáváme přednost průmyslově vyráběným, cca 60 – 80 cm vysokým škrabadlům se dvěma plošinkami a tunýlkem či domečkem, kam se kočka může v případě nutnosti ukrýt před přílišnými důvěrnostmi. Škrabadla jsou kryta syntetickým plyšem, sloup je pokryt vrstvou sisalového provazu. Předností škrabadel je rychlá a snadná montáž, snadná údržba a poměrně velká odolnost.

• bavlněné podušky či deky – používáme je při umístění zvířat do lůžka či na klín klienta nebo na podložku na invalidní vozík. Měly by být pro kočku pohodlné, snadno uržovatelné a dezinfikovatelné. Doporučení rozměr je: 50x50cm nebo pro větší zvířata 50x70 cm. Pokládání kočky na klín bez podložky nepreferujeme. Poduška jednak chrání před znečištěním kočičí srstí, ale také před „mléčným krokem“ – zatínáním drápků , kterým kočka dává najevo rozkoš. Tento „mléčný krok“ může být pro nechráněného klienta nepříjemný.

• vodítka a postroje jsou buď průmyslově vyráběné nebo háčkované. Háčkované jsou měkké, nezpůsobují otlaky. Je třeba volit takový materiál, který je kočce příjemný a přitom pro klienta i kočku bezpečný ( možnost paniky a následného útěku kočky atp.)
  
  
  Závěrečná ustanovení
  
  Mezi handlerem a NCHK je uzavřena písemná smlouva, kde je uveden název cílového zařízení (jméno jednotlivce), kde bude NS prováděna, doba návštěv, je-li specifikována, garance NCHK a práva a povinnosti handlera a kočky. Tato smlouva nenahrazuje dohodu o provedení práce, je-li činnost vykonávána za úplatu.

Práva handlera

• práva daná Stanovami NCHK

• odmítnout účast na NS bez objasňování důvodů. Toto odmítnutí však musí sdělit klíčové osobě zařízení mimináně 24 hodin před plánovanou intervencí.

• odmítnout účast na NS ze zdravotních, veterinárních či vážných osobních důvodů. Toto odmítnutí však musí sdělit klíčové osobě zařízení mimináně 24 hodin před plánovanou intervencí

• provádět vlastní výzkum a pozorování, jehož projekt předloží s alespoň měsíčním předstihem plemenné knize NCHK (vedení NCHK) a který před pracovníky plemenné knihy obhájí a s jejímž provedením souhlasí vedení daného zařízení, pokud to takový výzkum vyžaduje.

• být přítomen supervizi pro AAI
  
  Povinnosti handlera

• povinnosti dané Stanovami NCHK

• účastnit se povinných školení a stáží dle aktuální potřeby

• AAI vykonávat svědomitě a v případě, že se AAI nemůže z vážných důvodů zúčastnit, oznámit tuto skutečnost s dostatečným časovým předstihem vedení NCHK a klíčové osobě v daném zařízení

• neprodleně nahlásit vedení NCHK jakékoliv změny týkající se týmu

• provádět video či fotodokumentaci z dané intervence, případně písemný zápis

• řídit se Zákonem na ochranu osobních údajů (GDPR)

• uchovávat doklady o provedených očkováních, odčerveních, implantaci mikročipu (očkovací průkaz, mezinárodní pas zvířete) a informovat o případných veterinární zákrocích provedených u kočky a o změnách jejího zdravotního stavu.

• řídit se platnými veterinárními i hygienickými předpisy a zákony platnými v ČR
  
  
  
  
  
   

Sankční poplatek
Za porušení povinností handlera je stanoven sankční poplatek, jehož výše je schválena výroční nebo mimořádnou čenskou schůzí NCHK.

Ukončení či pozastavení činnosti týmu pro AAI

• na základě vlastní žádosti vedoucího týmu. Tato žádost musí být podána písemně NCHK, která vydá neprodleně rozhodnutí o přerušení či ukončení.

• z důvodu vážného porušení zákonů ČR, Stanov NCHK či Metodiky AAI ( nespolehlivost, porušení veterinárních a hygienických předpisů, týrání zvířat, prodej zvířat na pokusné účely). O ukončení činnosti rozhoduje na podnět plemenné knihy NCHK mimořádná členská schůze NCHK. Hlasuje-li nadpoloviční většina zúčastněných členů o prokázání důvodů pro ukončení činnosti, nebude již licence pro NS handlerovi v NCHK obnovena. Handlerovi je zároveň ukončeno členství v NCHK a nebude již dále obnoveno.

• z důvodu úmrtí vedoucího týmu
  
  
  V Ml. Boleslavi 16. 6. 2023