Felinoterapie - NCHK

Velice jsme po ní toužili, snili jsme o ní a spřádali plány, jak ji uskutečnit. Byli jsme ochotni překonat všechny překážky. Dodnes vidím ten krásný letní večer na konci červan, kdy jsme se s M. Fenclovou vracely ze schůze vedení Bohemia Cat Clubu a spěchaly po Vltavském nábřeží na autobus plné nadšení, že Mezinárodní výstava bude. A pak jsme stáli před ní a s každým dnem, kdy se blížila v nás bylo méně a méně odvahy...První a jediná Mezinárodní výstava ušlechtilých koček, která se uskutečnila v Mladé Boleslavi byla stanovena na 17. - 18. 12. 1994. Hlavní překážkou byla jazyková bariéra, neboť německy nás hovořilo pouze málo. Finanční prostředky jsme skládali dohromady ze soukromých zdrojů. Byla to neuvěřitelná, krásná doba plná nadšení, přátelství a plánů. V pátek před výstavou jsme nešli vůbec spát. Ve výstavní kanceláři se pracovalo, až se z nás kouřilo a v pět hodin přijeli první vystavovatelé. Napadl sníh, město bylo vyzdobené před Vánocemi a vánoční nálada byla i v nás. Až do deseti hodin rozváželi chovatelé E. Tesař, V. Kratochvíl a L. Patkaň naše zahraniční hosty po městě do hotelů. Přijela také první prezidentka a zakladatelka Bohemia Cat Clubu B. Resslová. Před posuzovateli WCF H. Kellnerem, tehdy Generálním sekretářem WCF, E. Kellnerovou a ing. H. Watzkem jsme měli takovou trému, že bylo obtížné s nimi jen promluvit. Po desáté hodině jsme dodělávali u manželů Fenclových kokardy a přesně o půlnoci jsme vyrazili do Domu kultury stavět stoly. V šesti hodin ráno následujícího dne jsme nastoupili na stavění klecí. Byly to králičí klece s těžkými dřevěnými podlážkami. O jejich mytí se ještě dnes vyprávějí legendy - a možná si někdo nechal nějakou tu třísku na památku. Situace v sobotu ráno u veterinární přejímky a výdeje katalogů byla infarktová. Jazyková bariéra a naše nezkušenost dělaly své. Když se konečně podařilo vše překonat a nalezli jsme určité pracovní tempo - za pomoci německých chovatelů- přišla snad dobře míněná pomoc ze strany paní Reslové. Bohužel, systematičnost nepatřila k jejím vlastnostem a tak nám nezbylo, než ji z výstavní kanceláře vykázat. O osudu rebelů z Boleslavi bylo rozhodnuto. Prostě se nedalo popřít, že jsme z "Toho Jeruzaléma nad Jizerou", jak se na sklonu 16. století pohrdlivě o Boleslavi vyjádřil Jiří z Lobkovic, když hovořil o "kacířských" Českých bratřích. Určitě nám nějaké jejich geny zůstaly... Ještě při moderování Best in Show (D. Hypšová) se přímo na pódiu podepisovaly všechny posudkové listy a diplomy. Rozloučili jsme se s posuzovateli a když si ing. Watzke stěžoval, že čeština je moc těžká a nikdy by se ji nenaučil, V. Kratochvíl, který nikdy neztrácel dobrou náladu, mu řekl: "Ale Helmute, u nás přece česky mluví i docela malé děti..." Večer po výstavě, když už jsme skoro neviděli únavou, jsme se sešli u společné večeře a byli jsme nevýslovně ŠŤASTNÍ. Výstava byla hrozná, Němci a Rakušáci neochvějně zdvořilí, zatímco někteří Češi nás už ani nezdravili, ale byl to náš první krok. Nespali jsme tři noci, jeden z našich kolegů odnesl mytí klecí zánětem slepého střeva a následnou operací, ale dokázali jsme to. Mladá Boleslav měla svou 1. Mezinárodní výstavu ušlechtilých koček. A všichni jsme věřili, že jsme si zvolili dobře, když jsme se rozhodli pro samostatnost. Ještě mezi Vánočními svátky a Silvestrem svolal Generální sekretář WCF poradu přes ocenám a byli jsme přijati za členy WCF.U Kratochvílových jsme to oslavili červeným vínem. Patronátní organizací se stala Bohemians Edelkatze. I když jsme nakonec zvolili naprostou nezávislost, bylo krásné tyto dvě organizace poznat a učit se od nich.