Ragdollové jsou rodinné kočky – a to jak ve vztahu k rodině lidské, tak i kočičí. Jejich povaha je na půl cestě mezi psem a kočkou. V rodině si zpravidla vyberou jednu nebo více vztahových osob, k nimž se potom upínají. Jsou to kočky, které nesnášejí samotu a proto by vždy měly mít nějakou společnost, když už to celodenně nemůže být společnost lidská. Optimální je společnost kočičí, ale velmi dobře se snášejí i se psy či morčaty. Jejich kočičí rodina, mohou-li v ní žít, je pro ně požehnáním. Není vzácností, že při porodu jedné kočky asistuje její matka nebo sestra či dcera. Také péče o koťata je často společná a kocour pečuje o potomstvo se stejnou péčí jako kočka. Pouze vztah nekastrovaných kocourů bývá napjatý a z tohoto důvodu je lepší včasnou kastrací zvířat nevhodných k chovu zabránit problémům. Kocour – otec koťat- své teritorium a rodinu skládající se ze samic a mláďat velmi žárlivě střeží a je ochoten k velmi razantním soubojům s případným vetřelcem. Chov ragdollů v katérii je neodpustitelným zlem. Jsou to kočky, které by vždy měly být chovány v bytě nebo domku s možností chráněného výběhu na zahradě nebo alespoň na balkóně. Ragdollové milují procházky se svým páníčkem, posezení v parku nebo na louce a lenošení na sluníčku. Velmi rádi se předvádějí. Jsou to skuteční klauni kočičího světa, jak je nazývají naši němečtí kolegové. Snad i proto byli prvními kočkami využívanými v České republice ve felinoterapii – Návštěvní službě. Pro ni je nutností vyrovnaná povaha, přátelský vztah k lidem i dalším zvířatům bez jakýchkoliv náznaků agresivity. Panické reakce na cizí prostředí, pachy nebo neznámé lidi jsou ragdollům většinou cizí. Ale pochopitelně i mezi ragdolly jsou výjimky, které potvrzují pravidlo. Téměř vždy se však jedná o jedince, který prošel nějakým druhem zklamání či traumatického zážitku v ranném údobí svého života. Takové negativní zkušenosti zanechávají v kočičí duši šrámy, které se málokdy zcela vyhojí. . Předpokladem optimálního rozvoje všech povahových vloh ragdolla je totiž naprostá důvěra ke svému pánovi a těsný kontakt s ním. Důvěru ragdolla k jeho pánovi je nutno budovat. Kočka musí vědět, že nám na ní záleží, že na ni myslíme s novou hračkou – a to třeba nikterak nákladnou, postačí i šiška nebo kamínek z vycházky- nebo si uděláme čas na její oblíbenou vycházku. Také ti z ragdollů, kteří se rádi předvádějí, jistě ocení návštěvu u známých nebo- pokud jsou to ragdollové pracující v Návštěvní službě- pravidelné návštěvy u klientů. Ale i prosté sdílení chvil volna, společné posezení na zahradě spojené s něčím dobrým na zub a hlavně s mazlením a hrou , to vše utužuje vztahy mezi kočkou a člověkem. A věřte, že ragdoll dobré vztahy ocenit dokáže. Naproti tomu zklamání, které ragdoll zažije, může velice silně ovlivňovat jeho budoucí život. Změna prostředí spojená se ztrátou vztahové osoby může mít na ragdolla – jeho povahu i zdraví- naprosto destruktivní účinek. Vzácností pak pochopitelně nejsou ani problémy chování, jako je demonstrativní nečistotnost, žárlivost, útočnost nebo naopak apatie a bázlivost. Kdo tedy uvažuje o pořízení ragdolla, měl by počítat nejen s finančními náklady, ale také s časem, který je nutné investovat do kvalitního vztahu. A pokud tento čas schází, raději své rozhodnutí přehodnotit.

Z knihy Legenda jménem Ragdoll, D. H., vydání 1., 2006