Soužití s kočičím teenagerem - prezentace- Daniela Hypšová
Tato prezentace byla zpracována na základě přednášky Dr. Christophera Pachela Adolescent Felines and how to survive them.
Pokud se zeptáme majitelů kočičích adolescentů, jak by je popsali, často slyšíme výrazy jako zlomyslný, agresivní, příliš hravý, nezávislý, odtažitý, příliš divoký či zlobivý. To vše jsou pouze nálepky, kterými označujeme nevyvážené chování kočičích teenagerů.
Za zmínku stojí, že podle studie Janet M. Scarlet u College of Veterinary Medicine z Cornellovy Univerzity tvoří skupina kočičích adolescentů v útulcích až 46, 5% z celkového počtu koček, kterých se jejich majitelé vzdají. Zmíněná studie byla provedena na základě údajů z 12 amerických útulků z let 1995 - 1996. Následné studie uvádějí poněkud nižší údaj - 40, 3% všech opuštěných koček ve věku 5 měsíců až 2 roky.
Toto číslo je alarmující - jedná se o mladá zvířata plná energie, která sotva odrůstají kotěcímu věku. Proč je pro majitele tak těžké sdílet společnou domácnost s kočičími adolescenty ?
Odpověď na tuto otázku je podobná jako při soužití rodičů a jejich pubertálních dětí. Období adolescence je nesmírně náročné ne díky vrtochům adolescentů, ale díky tomu, že v tomto období prochází organismus člověka i zvířete obrovskými změnami včetně hormonálních, mozek kočičího teenagery roste nerovnoměrně. Nejsme-li na to připraveni, může dojít k obrovským disproporcím mezi realitou a očekáváními majitele.
Některé kočky mohly projít nedostatečnou socializační fází v období vtištění, tedy přibližně od 2.do 7. - 8. týdne života, kdy dochází k vytváření nových neuronálních spojů a rychlému růstu mozku. Uvádí se, že až 15% z celkového počtu koček neprošlo úspěšnou socializační fází vzhledem k člověku.
V tomto nejcitlivějším období mláďata potřebují přiměřené množství podnětů z okolí a možnosti setkávat se s jedinci stejného druhů, ale i s jedinci jiných druhů. Rozhoduje se o celém dalším životě jedince - zda převládne jeho vrozená zvědavost a zvídavost, či zvítězí strach, který mu uzavře dveře i do společnosti člověka. Pokud máme dona adolescenta, který neprošel úspěšnou socializací, bývá soužití o to těžší.
Jak již bylo zmíněno, v období adolescence se v mozku vyvíjí zejména prefrontální kortikální oblast a zároveň dochází i k dalšími vývoji subkortikálních oblastí - limbického systému v oblasti amygdaly a nucleus accumbens. Dá se říci, že v tomto období je chování řízeno okamžitou odměnou a potěšením. Dochází impulzivitě a k manifestaci silně riskantního chování, aby jedinec uspokojil své potřeby. Celková nerovnováha ve vývoji se navenek projevuje emocionálně nevyrovnaným chováním s mnohdy přehnanými reakcemi. (Studie The Adolescent Brain, Casey et al, 2008).
Není tedy divu, že si majitelé na kočičí adolescenty stěžují. Jsou však na vině pouze tito kočičí puberťáci ? Zcela jistě ne. Majitelé mnohdy nemají zcela realistická očekávání týkající se očekávaného chování svých chlupatých dětí. Na manifestaci nevhodného chování kočičích teenagerů se podílí mnoho faktorů - například nedostatek tělesného cvičení a hry, management typu " on z toho vyroste", nedostatek tréninku či nechtěné posilování nežádoucího chování. Za nevhodným chováním kočky ale může být i nedostatek zdrojů - tedy potravy, vody, míst k odpočinku, bezpečí, pozornosti, míst k zanechání pachů a mezi ně patří i kočičí toalety.
Přes dospělý vzhled mnoha kočičích teenagerů je třeba počítat s tím, že jejich mentální kapacita není tak vyspělá jako u dospělého zvířete. Navíc vzhledem k probíhajícím změnám v limbickém systémů jsou kočičí adolescenti mnohem citlivější na případné chyby, jichž se dopouštějí jejich majitelé. Tresty zejména v podobě omezování pohybu nejen že mají krátkodobý účinek - přinesou okamžité, ale pomíjivé zlepšení chování kočky z hlediska člověka - ale poškozují vztah mezi kočkou a člověkem. Konto důvěry mezi kočkou a člověkem může být někdy i při zdánlivě nepatrném výběru ze strany člověka nenávratně poškozeno.
Co tedy můžeme dělat ? Prvním krokem k nápravě je seznámení se s adolescentním vývojovým obdobím kočky a všemi jeho charakteristikami. Tak majitel získá představu o tom, jestli je chování jeho kočky přirozené a odpovídá danému vývojovému období či zda je možné považovat je již za patologické, je třeba obrátit se na veterináře a poradit se s ním o případné medikaci. Je s podivem, jak málo majitelů koček se při pořízení koťátka zamýšlí nad tím, jaké změny přinese období kočičího dospívání do vzájemného soužití. Možná ještě méně majitelů se zamýšlí nad tím, zdali jsou to změny vítané či nevítané.
Při studiu adolescentního vývojového období kočky získá majitel také informace o jejích přirozených potřebách a může se zamyslet nad tím, zdali jsou tyto potřeby dostatečně naplňovány - zejména potřeba stimulace rostoucího mozku i těla. Kočičí teenager se potřebuje hýbat, přemýšlet a řešit praktické problémy a zažívat dobrodružství objevování, čímž naplní své potřeby. Mělo by k tomu však docházet bez zbytečného rizika, v bezpečném prostředí a tak, aby kontrolu nad jeho chováním převzal člověk.
Jak toho lze docílit ? Odpovědí je trénink a enrichment prostředí. Trénink za pomoci operantního podmiňování nejen že umožní žádoucí změnu chování, ale zároveň posílí vztah mezi kočkou a jejím majitelem. Je označován jako učení se úspěchem. Dalším faktorem, který pomůže jak majiteli, tak mladé kočce, je čas sám - protože jakmile zvíře dospěje, jeho emocionální nevyváženost se stabilizuje.
Dr. Pachel zmiňuje, že enrichment prostředí je pro kočky mnohem důležitější než pro ostatní domácí zvířata. Sem patří kočičí stromy, škrabadla, pelíšky, skrýše, potravní a další hlavolamy pro kočky a to vše ruku v ruce s kreativitou majitele. Čím je prostředí bohatší na různé stimuly, tím více možností má kočka k odbourání přebytečné energie a případného stresu.
V prezentaci jsou uvedeny i některé přípravky, které může veterinář doporučit ke stabilizaci kočičího chování. Patří sem například i Feliway, umělé feromony stejného složení, jako výměšky lícních pachových žláz u koček. Stále však existuje určité procento koček, na něž Feliway nepůsobí.
Majitel kočky by si také měl položit otázky : Jaké chování chci změnit ? Co jeho změnou docílím ? Jak tím mohu narušit náš vzájemný vztah ? Jak vysokou cenu zaplatí člověk i kočka za změnu chování ?
Vždy, když nás náš kočičí teenager dovede svým chováním k zoufalství, je dobré se zastavit a zeptat se sami sebe : "Co mám na své kočce nejraději ?" Odpověď na tuto otázku je výchozím bodem společné cesty kočky a člověka k zachování pevného vztahu a ke stanovení postupu tréninku. V něm se setřou role učitele a žáka - zůstanou jen dva žáci, kteří budou v zájmu zachování svého vztahu hledat nejlepší možný kompromis.
Pokud potřebujete body pro program dalšího vzdělávání (CEUs, členové International Felinotherapy Association), prosím zkopírujte, vyplňte a odešlete následující testové otázky.
Kontakt : nchk@centrum.cz
Za tento test získáváte 0. 5 bodu (1CEUs).
1. Jaké procento koček v adolescentním věku bývá umisťováno do amerických útulků ? Jaké jsou důvody ?
2. V kterém období prochází kočka první socializační fází ? proč je tato fáze v životě zvířete nezastupitelná ?
3. Jakými reinforcery je převážně řízeno chování adolescentních koček ? Jaké důvody existují pro preferenci těchto reinforcerů z fyziologického hlediska?
4. Jaké jsou fyziologické potřeby adolescentní kočky ?
5. Jakou roli hraje enrichment prostředí v životě adolescentní kočky ? Jaké prvky enrichmentu byste zvolili Vy a proč ?
