Mikel Delgado - Cat cognition - Kognice u koček
Mikel Delgado, PhD je vědecká pracovnice, která se zabývá chováním koček. V tomto podcastu odpovídá na otázky týkající se své osobní cesty k vědě a zejména na otázky ohledně studií, na nichž se v současné době podílí.
M. Delgado definuje kognici jako interakci živočicha s prostředím a schopnost rozhodovat se na základě informací, které živočich z prostředí získá. Cílem je zejména přežití jedince. Jinými slovy - každý živočišný druh se vyvinul proto, aby řešil určitý typ problému - a u koček se jedná o lovecké chování. I v domácím prostředí zůstává toto chování nejdůležitějším chováním koček a třeba je enrichmentem podporovat a posilovat.
V oblasti kognice však existují rozdíly mezi domestikovanými a nedomestikovanými zvířaty. Jedná se zejména o to, že domestikovaná zvířata - psi a kočky - mají menší mozek, jejich chování nevykazuje tak silné prvky konkurence jako u nedomestikovaných druhů, i v dospělosti se u nich projevuje juvenilní chování. Právě pro určité prvky juvenilního chování a vzhledu obličejové části byli - kromě povahových vlastností- šlechtěna psí plemena.
Kočky naproti tomu nebyly šlechtěny k určitému účelu. Jejich domestikace je kratší než u psů a někteří badatelé uvádějí, že není kompletní. I když je běžně přijímaný názor, že lidé těžili ze soužití s kočkami zejména proto, že kočky jako vynikající lovci hlodavců chránili lidské obilní zásoby před škůdci, pravdou je, že kočky nejsou jedinými lovci hlodavců. Stejnou službu poskytovali člověku také psi a lasičky. Ten, kdo těžil ze společného soužití, byly zejména kočky, kterým přítomnost hlodavců zajišťovala trvalý zdroj potravy.
V současné době je známo přibližně 40 uznaných plemen ušlechtilých koček. Tyto kočky tvoří pouhá 4% celosvětové kočičí populace. 96% koček žije podobným způsobem života jako jejich divocí předci a stále si samy vybírají své partnery k páření. Jak již bylo uvedeno, ušlechtilé kočky byly selektovány zejména pro svůj vzhled a chování nebylo prioritním selekčním kritériem. Samotný chov ušlechtilých koček má poměrně krátkou tradici a jeho počátky spadají do viktoriánské éry. I když se na výstavách koček klade důraz na povahu vystavených jedinců - například agresivní kočky bývají diskvalifikovány, současný trend volného chovatelství, v němž účast na výstavách není povinná pro dosažení chovnosti, neklade dostatečný selekční tlak na povahové vlastnosti.
Mike Delgado uvádí tento citát : Psi byli domestikováni, ale kočky domestikovaly člověka."
Dále hovoří Mikel Delgado o třech studiích, na nichž se v současné době podílí. Ve všech je pozornost vědců zaměřena na populaci domácích koček - na osiřelá koťata a kontrolní skupinu, kterou tvoří koťata vychovávaná jejich matkami. Obě skupiny jsou chovány v přirozených podmínkách - v domácnostech nebo v případě osiřelých koťat v pěstounských rodinách. Nejedná se o laboratorní zvířata.
Osiřelá koťata představují pro útulky velký problém. Koťata je třeba pravidelně krmit po 3 - 4 hodinách, masírovat, aby bylo docíleno vyprazdňování a představují zdravotní riziko i pro ostatní kočky v útulku, protože jsou díky svému nevyspělému imunitnímu systému náchylná k infekčním chorobám. Pokud onemocní, stávají se rezervoárem nemoci i pro další kočky v útulku. Není proto divu, že těmto koťatům v amerických útulcích může hrozit euthanazie. Proto je práce pěstounských rodin tak důležitá, doslova v první linii pomáhají zachraňovat životy nejzranitelnějších.
U osiřelých koťat vychovávaných člověkem byly zaznamenány problémy v chování. Vědci tedy porovnávají obě skupiny koťat, aby zjistili jakým způsobem lze osiřelým koťatům pomoci v lepším startu do života.
V první studii se vědci zaměřili na měření telomer, specifické části DNA na koncích chromozomů, jejichž zkrácení je spojováno s buněčným stárnutím, zdravotními problémy a kratší odhadovanou délkou života. Délku telomer ovlivňují traumata v časném věku.
Potěšitelným zjištěním bylo, že při měření telomer u obou skupin ve věku 1 a 8 týdnů nebyly zjištěny žádné rozdíly.
Druhá studie je věnována odpovědím obou skupin koťat na stres. U sirotků bylo zjištěno, že vykazují mnohem silnější vokalizaci, než koťata v kontrolní skupině a také zvýšenou aktivitu, pokud jsou vyjmuta ze společného "hnízda", které sdílejí s ostatními koťaty. Vokalizace u koťat slouží ke komunikaci s matkou a k jejímu přivolání, pokud se kotě vzdálí od společného hnízda. Koťata jsou velice zranitelná a pokud se vzdálí od hnízda, mají snahu se do něj co nejdříve vrátit, protože pro ně představuje určitou iluzi bezpečí a zjišťuje jim teplo. Zvýšená vokalizace u osiřelých koťat byla interpretována jako známka distresu.
Třetí studie, o níž Mikel Delgado hovoří je věnována tzv. "cross suckingu" - tedy náhradnímu sání osiřelých koťat na tělech svých sourozenců. Osiřelá koťata často sají těla svých sourozenců v oblasti análního otvoru a genitálií, což vede ke stimulaci vyměšování u "obětí" sání a na druhou stranu k pozření výměšků sajícími koťaty. Nezanedbatelné je to, že sající koťata poté přijímají méně potravy a způsobují svým sourozencům kožní problémy či u koťat mužského pohlaví zranění genitálií, zejména penisu. Kočičí matky stimulují koťata olizováním v oblasti análního otvoru k vyměšování a zabraňují znečištění hnízda. To je důležité i z hlediska ochrany hnízda před predátory, které by mohl přilákat pach výměšků. V případě osiřelých koťat je však takové chování nežádoucí. Proto vědci vytvořili náhradní orální enrichment, při němž koťatům umístili do pelíšku figurínu kočky, která má realisticky tvarované bradavky a koťata je mohou sát.
V poslední části podcastu se Mikel Delgado zabývá otázkou, jak poznat, že má kočka ráda svého majitele (adoptivního rodiče). Kočky nemají obličejové svaly, které by jim umožňovaly se usmívat - to může být zvlášť matoucí pro nové majitele koček, kterým připadá, že se kočka tváří stále stejně. Navíc kočky potřebují mít i při mazlení kontrolu nad prostředím, jehož součástí člověk je. Proto bychom měli kočku tzv. Michelangelovým dotykem (mírně zahnutý ukazováček, který kočce nabídneme k očichání) vždy požádat o svolení, chceme-li ji pohladit a pomazlit se s ní. Jak nám toto svolení dá ? Existuje celá škála chování, kterým kočky projevují náklonnost k člověku - vrnění, otírání se o nohy, ruce i tváře, olizování částí těla včetně vlasů, sezení na klíně. Lásku mezi kočkou a člověkem tvoří mnoho subtilních náznaků a činů a je na člověku, aby pomohl - aby kočka mohla lásku plně projevit, potřebuje vytvořit takové prostředí, kde může projevit své přirozené chování a být tak šťastná, jak je to možné.
Pokud potřebujete body pro program dalšího vzdělávání (CEUs, členové International Felinotherapy Association), prosím zkopírujte, vyplňte a odešlete následující testové otázky.
Kontakt : nchk@centrum.cz
Za tento test získáváte 0. 5 bodu (CEUs).
1. Jak definuje Mikel Delgado kognici u živočichů ?
2. Existují v oblasti kognice rozdíly mezi domestikovanými a nedomestikovanými zvířaty ? Pokud ano, jaké ? Pokud ne, proč ?
3. Byly kočky z historického hlediska šlechtěny kvůli zcela určitým kognitivním schopnostem ?
4. Co jsou telomery a na co byla zaměřena studie měření délky telomer u osiřelých koťat ? S jakými výsledky ?
5. Co znamená pojem cross sucking a proč může být nebezpečný ?
6. Co v souvislosti se zahájením komunikace mezi kočkou a člověkem nazýváme tzv. "Michelangelovým dotykem " a k čemu slouží ?
