Pohádka se živými zvířátky aneb Jak kočička s pejskem dělali dort - Helena Rückerová
uveřejněno se svolením autorky)
V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o zkušenosti z mé felinoterapeutické praxe. Pracuji pod sdružením Auracanis a začala jsem navštěvovat se dvěma sibiřskými kocoury Domov důchodců v Třebechovicích pod Orebem. Nedávno jsem dostala nabídku pracovat ve Speciální škole v Hradci Králové, kde si děti pravidelně užívají canisterapie. Pracovat s dětmi byla pro mne nová zkušenost a tak jsem vymýšlela různé aktivity jak děti zabavit, když zrovna kocourka nečešou, nebo nehladí. Spolu s kolegyní, která má fenku malého knírače jsme nastudovali pohádku O pejskovi a kočičce jak dělali dort. Inspirovali jsme se Čapkovou pohádkou a vložili do děje i výchovný program pro děti (řeč těla psa a kočky, kdy si pejska dítě pohladit může, kdy ne, jak se o zvířata starat a jak je správně krmit.)
Abychom zvířata pro děti co nejvíce zatraktivnili, ušili jsme pejskovi kalhoty a kočičce zástěru. Na stůl přikrytý ubrusem jsme postavili velký hrnec s vařečkou a dvě krabice s rekvizitami.
Kočička i pejsek stojí na stole a zvou děti na narozeniny a svátek. Mluví s dětmi, zda přijdou na oslavu a kočička vymyslí, že upečou dětem dort. Pejsek ale neví, jak se takový dort peče a kočička mu napovídá: (mouku, cukr, vajíčko…). Tyto věci dávají do hrnce a kočička řekne, že by do dortu měla přijít i zavařenina, což pejsek nechce a dá do dortu kostičku. Postupně dávají do hrnce vše co jim chutná. (myšičku, granule, kapsičku, kuřecí stehýnko….). Kočička, která je ta zodpovědnější, chce dát do dortu i to co chutná dětem (čokoládu, bonbony, lízátko….).
Děti většinou už při ději reagují a říkají, co tam být nemá. Někteří se chytají za hlavu a radí zvířátkům. Nakonec dáme do hrnce pár piškotů, protože ty mají rádi děti i psi a kočky a i do dortu jsou dobré. (Piškoty jsou pro velkého psa, aby se ochotně do dortu pustil). Vše zamícháme a samozřejmě nesmí chybět povídání o tom, že do dortu nedali chleba, protože ani kočky ani psi chleba nejedí. Hrnec s rekvizitami (prázdná plechovka od smetany, umělá kostička, plyšová myšička….) se strčí pod stůl jako do trouby.
Zatímco se dort peče, jde kočička zvát děti na oslavu a pejsek vyndá dort z trouby před stůl a nechává ho chladnout. Připojí se ke kočičce a chodí mezi dětmi. Mezitím dáme povel fence Bernského salašnického psa, aby se pustila do piškotů, které jsou v hrnci. (Hraje velkého černého psa, který dort sní).
Pak si lehne na záda a dělá, že ho bolí břicho. Pejsek i kočička se ptají dětí zda vědí, proč psa bolí bříško a jestli vědí co může pes a kočička jíst a co ne.
Nakonec se děti mohou se zvířátky pomazlit, učesat je a různě si popovídat o zvířátkách, která mají doma.
S pohádkou máme úspěch nejen u malých dětí ve školkách, ale baví se i starší děti a i dospělí. Každou pohádku máme trošku jinou, přizpůsobenou věku dětí a jejich postižení. Pro starší děti zařazujeme i obrázky psů, kteří lidem pomáhají (např. slepecký vodící, hlídací, policejní….). Také máme obrázky řeči těla psa a kočky. Ptáme se jaké jsou rozdíly mezi kočkou a psem. (např. vrtění ocasem neznamená u kočky, že má radost, kdo má zatahovací drápky apod.). U malých dětí se snažíme, aby se přestali psů a koček bát a vysvětlujeme, kdy mohou na zvíře sahat a kdy ne. Děti nám vyprávějí o svých zvířatech doma a i dospělí se připojují a chtějí třeba poradit s výchovou, nebo výživou psa nebo kočky.
A my dvě si to užíváme též a myslím, že i naše zvířata jsou ráda středem zájmu. Samozřejmě se snažíme zvířata nepřetěžovat.
Proto vozíme s sebou oba kocourky, které během představení střídáme. (jeden hraje pohádku a pak si jde odpočinout do přepravky a druhý kocour jde k dětem na pomazlení). I psy máme dva a snažíme se, aby vždy mělo zvíře z kontaktu s lidmi radost a nepřemáhalo se. Pokud vidíme, že některé zvíře se chce na chvíli stáhnot stranou, vezmeme druhého. Největší radost jsme měli z představení, které si vyžádali senioři, aby viděli, jak hrajeme dětem a i tam jsme měli spoustu dotazů ohledně výchovy zvířat, krmení, povahy apod. Myslím že i pro starší lidi bylo zajímavé vidět, co se zvířata dokáží naučit a jak ochotně spolupracují. O působení zvířat na psychiku lidí bylo napsáno již mnoho článků a pojednání, ale když to člověk vidí v praxi, je to mnohem intenzivnější a i nám to přináší velkou radost a zlepšení nálady. U pohádky se bavíme i my dvě a vždy i přes počáteční trému odjíždíme s krásnými zážitky a s radostí dobře vykonané práce.
