Mgr. L. Hilbertová - Felinoterapie v Dětském Domově v Havířově
Ráda bych Vás v krátkosti seznámila s tím, jaké uplatnění má felinoterapie v Dětském domově a Školní jídelně Havířov, kde pracuji jako ředitelka. Tato skutečnost má pro mne velký význam, protože mi poskytuje volné pole působnosti, jak s kočkami pracovat podle svých vlastních představ i časových možností.
Naše zařízení poskytuje domov dětem, které nemají rodiče nebo o které se rodiče nemohou či nechtějí z nejrůznějších důvodů starat. Máme děti mezi 3 – 18 lety, pokud studují, mohou u nás zůstat až do svých 26 let.
Jelikož jde o děti poznamenané disfunkčním zázemím primární rodiny, nezřídka trpí citovou deprivací, oploštělostí či pocity viny, že něco provedly a proto je rodiče nechtějí. Mnohé z nich máme v péči pedopsychiatra či psychologa. Některé stále doufají, že se vrátí domů, jiné již rezignovaly.
Po úspěšných zkušenostech s felinoterapií u chlapců s extrémními poruchami chování před čtyřmi lety jsem se rozhodla zkusit felinoterapii právě s dětmi z dětského domova. Z minulých zkušeností jsem věděla, že jsou pro mne velmi důležité stabilní prostory, ve kterých se kočička bude cítit dobře, bude je znát a bude se těšit – stejně jako děti. V průběhu bezmála dvou let se nám podařilo vybudovat terapeutickou místnost, kde se v současné době kloubí prvky felinoterapie, snoezelenu a přibyla i canisterapie.
V této místnosti pracuje dle potřeby kočička Glorie nebo pejsek Endy – každý zvlášť a s jedním dítětem, ať je efekt opravdu maximální. A protože k tomu máme ideální podmínky a jsme v tomto pány svého času, je to skutečně velmi příjemná a přínosná, ikdyž někdy smutná práce. Co se týče zkoušek - kočička Glorie se na ně teprve chystá, pejsek Endy už je má složeny.
Díky terapeutické místnosti a kočičí přítomnosti v ní se nám daří eliminovat dětské psychické problémy, ventilovat nahromaděné dětské napětí, smutek nebo náhlé uzavření se dítěte do sebe na základě čerstvě prožité zátěžové situace s nezodpovědným rodičem. Zjednodušeně řečeno – kočička je prostředníkem, hromosvodem, předoucím zázemím, mazlíkem a tvorečkem, který všechno chápe a dokáže dítě zklidnit již svou podstatou, přičemž je samozřejmě vedena a podporována svým člověčím pedagogickým partnerem.
Práce v terapeutické místnosti, jak již bylo zmíněno, je ryze individuální a po celou dobu (v průměru 0,5 až 1,00 hodina času) je přítomen pedagog – v případě kočičky já. Jednotlivé terapie probíhají dle potřeby – nejsou tedy striktně určeny dny, kdy se s kočičkou pracuje. Avšak – s ohledem na možnost její denní přítomnosti v zařízení máme výhodu v tom, že můžeme reagovat pohotově na např. náhlou krizovou situaci. V tomto případě je důležitá spolupráce s ostatními pedagogy/vychovateli, kteří děti ve své rodinné skupince mají a znají jejich trápení či aktuální psychický stav a hlavně – mají zmapovány aktuální rodinné poměry. V případě nutné intervence tedy není problém pružně reagovat a dát prostor felinoterapii v určené terapeutické místnosti ve chvíli, kdy to dítě bezodkladně potřebuje. A kočička Glorie to skutečně umí. Je velmi mazlivá, ráda se válí, nechává se hladit, umí masírovat, což děti mnohdy rozesměje a to je první krůček k úspěchu. A co je důležité – pobyt v terapeutické místnosti miluje. Čím déle v ní může s dítětem zůstat, tím je spokojenější.
Jejím opakem je kocour Eliáš, který složil zkoušky již podruhé a mým původním záměrem bylo v terapeutické místnosti pracovat právě s ním. Jak jsem však později zjistila, Eliáš terapeutickou místnost z duše nesnáší – vadí mu barvy, světla, vůně a asi její celkové pojetí. V čem je však skvělý, to je klasická návštěvní služba. Když mám službu u dětí, která bývá od 13. hodiny do 21. hodiny, Eliáš je se mnou po celou dobu na rodinné skupince u dětí a moc se mu tam líbí. Hraje si s dětmi, nechává se nosit, hladit, sedá si k nim na sedačku, běhá za nimi jako pejsek, těší je svou přítomností. Děti vědí, že když přijde Eliáš, je třeba dát mu čistou vodu a granulky. Děti jej mají velmi rády a přirozená přítomnost tohoto kocourka v dětském kolektivu má také svůj podstatný význam. Děti se učí ohleduplnosti, správnému zacházení se zvířetem, kartáčování a pečování a také se seznamují s řečí těla kočky, která je od té psí trošku odlišná, ti nejmenší si rozšiřují slovní zásobu a jemnou motoriku.
Eliáš se sám rozhoduje, kdy je unavený, kdy si potřebuje zdřímnout nebo se vzdálit od dětí. Má spoustu možností a oblíbených míst a děti jsou naučené, že když Eliášek odpočívá, odpočinek mu dopřejí – on se k nim později zase rád přidá.
Děti jsou zvyklé na fakt, že v terapeutické místnosti bývá Glorie, na skupince pak Eliášek. Velmi rády oba své kočičí kamarády také malují.
Co se týče administrativního zajištění, máme od rodičů písemné souhlasy s tím, že jejich děti budou účastny felinoterapie i canisterapie, můžeme pořizovat i fotodokumentaci.
O zdravotním stavu dětí a jejich případných alergiiích máme také nejaktuálnější informace a mohu říci, že za celou dobu tříleté práce s kočkou v dětském domově jsem nezaznamenala jediný případ alergické reakce či jiných doprovodných zdravotních obtíží. Rovněž spolupráce s dětskými odbornými lékaři – zejména naším pedopsychiatrem – je na velmi dobré úrovni a není od věci říci, že nám fandí. Jeho postoj, že každý přístup, který dítěti pomůže, je velmi dobrý, hovoří o jeho profesionalitě. Naopak, je nemálo kolegů z mého oboru, kteří pohlížejí na zooterapie s despektem a nedůvěrou a pobyt zvířete v zařízení je pro ně prostě nepřijatelný.
Potěšující fakt pro mne ale je, že ledy kolem zooterapie se v našem regionu začínají lámat. Náš zřizovatel, kterým je Krajský úřad Moravskoslezského kraje, začal provádět monitoring ohledně pozitivního terapeutického vlivu zvířete na děti v dětských domovech. Výsledek zatím není znám, ale věřím, že bude pozitivní. Rovněž média se o nás zajímají – v Havířově vyšlo nemálo článků o felinoterapii a zvířatech v našem dětském domově a měla jsme tu možnost vystoupit v Českém rozhlase Ostrava a felinoterii také zviditelnit. Z mé strany jsou to zatím jakési vlaštovky, ale věřím, že i Vám ostatním se daří a společnými silami se nám časem podaří postavit felinoterpii na roveň canis i hipoterapie.
Závěrem mi dovolte popřát Vám pevné nervy, zdravá a nadšená zvířátka a spokojené a šťastné klienty. A také děkuji za prostor, který jsem dostala, abych alespoň obecně přiblížila, jak to na Ostravsku děláme my J.
Pokud by měl někdo zájem kouknout se, jak to v takovém dětském domově vypadá, co všechno dokáže vykouzlit terapeutická místnost a jak tady žijeme se zvířátky, určitě kohokoliv z Vás ráda přivítám, provedu a ukážu.
Děkuji za pozornost a těším se naviděnou.
Ladislava Hilbertová
Dětský domov a Školní jídelna
Čelakovského 1
736 01 Havířov – Podlesí
e-mail: reditel.ddhavirov@seznam.cz
mobil : 603 841 992
