Mezinárodní seminář o zooterapii, Brno 24. – 26. 6. 2004
Na sklonku června 2004 se při příležitosti konání výstavy Propet uskutečnil v Brně také 2. Mezinárodní seminář o zooterapiích. Seminář pořádalo opět sdružení Filia pod vedením PhDr. J. Lacinové a byl zaměřen na tvorbu ucelené metodiky canisterapie.
Přesto, že toto byla prioritní náplň semináře, nelze rozhodně říci, že byl věnován pouze metodě ucelené rehabilitace za pomoci a přítomnosti psů. Prostor dostali například i pracovníci Zooparku Zittanu, kteří měli možnost představit práci s lamami a samozřejmě i my, kteří pracujeme s kočkami jsme se dočkali výměny zkušeností.
Kdo měl možnost účastnit se mezinárodního semináře v Brně, dal by mi jistě za pravdu, že angažovanost organizátorů a tlumočníků byla obrovská. Právě díky ní se stal seminář nesmírně přínosným jak výměnou informací, z nichž profitovaly stejnou měrou všichni zúčastnění, tak také možností diskuzí, navazování kontaktů a rozhovorů přímo na semináři či v jeho zákulisí. Velmi jsme oceňovali možnost prohlédnout si ve volných chvílích výstavy Intercanis a Interfelis a další doprovodné programy.
Profesor Josef Liebetseder z Vídeňské Veterinární univerzity nás doslova nadchl svým příspěvkem a nezištnou nabídkou pomoci při tvorbě metodiky, která byla bohužel v křiklavém protikladu s finančními požadavky organizace Delta Society z USA. S úžasem jsme naslouchali jeho příspěvku o organizaci „Tiere als Therapie“, který měl v oné době 900 členů, 300 terapeutických týmů a vlastní studijní program na Vídeňské veterinární univerzitě. I tento spolek využívá k zooterapii kromě psů také dalších druhů zvířat včetně koček.
Zcela jistě bych křivdila všem dalším zahraničním účastníkům, kdybych opomněla uvést jejich jména . Dr. med. Marianne Riefberger a manželé Reisausovi z Rakouska, pan Graham Ford, vedoucí organizace Tiere Helfen Menschen, pan Andreas Stegemann ze SRN, ing. Alexandra Creusot z Francie , paní Marie Czerwinska a pan Pawel Purchla z Polska.
Z českých příspěvků, které byly vynikající nás nejvíce zaujal příspěvek ing. Radko Loučky, CSc, z chovatelského střediska Fitmin z Helvíkovic. Už proto, že byl věnován kombinaci práce s dětmi, handicapovanými klienty a zvířaty, stejně, jako se to snažíme praktikovat v našem klubu.
Velmi zajímavé byly i ukázky sdružení Piafa z Vyškova. Právě sdružení Piafa přispělo velkou měrou k vytvoření definitivnější verze metodiky canisterapie.
Nás, chovatele koček, zaujal zejména příspěvek Mgr. Evina Reisause věnovaný práci s mentálně handicapovanými klienty ze stacionáře v Rakousku, při níž s úspěchem využívá perských a domácích koček. Jak zdůrazňoval Mgr. Reisaus, upřednostňuje perské kočky staršího typu, které mají delší čenichovou partii a jsou většího vzrůstu, než dnes preferované typy perských koček.
Mgr. Reisaus pracuje také jako koordinátor, který rodinám s postiženými dětmi zdarma předává socializované a pro práci společníků vychované kočky. Jak říká pan Reisaus, tyto rodiny s postiženými dětmi jsou nuceny vydávat tolik peněz ze svých rozpočtů, že není možné zatěžovat je ještě koupí takovýchto zvířecích společníků. Inu, máme se co učit…
Na závěr semináře vystoupil se svým příspěvkem „Zooterapie v kontextu ucelené rehabilitace“ primář rehabilitačního oddělení Městské nemocnice v Litoměřicích, MUDr. Zoran Nerandžič. Hluboce odborný a přitom lidský příspěvek ocenili všichni účastníci dlouhým potleskem.
Příspěvek našeho klubu o metodice Návštěvní služby s ušlechtilými kočkami si své posluchače také našel – a potěšilo nás, že tato metodika práce s kočkami, využívání charakterových vlastností typických pro jednotlivá plemene, kombinování týmů canisterapie a felinoterapie, přímé návštěvy koček v cílových zařízeních a zkušební řád pro kočky je ojedinělou metodou v celé Evropě.
Účast na semináři byla svátkem a inspirací, z níž budeme čerpat do dalších setkání.
