Řeč těla koček nejen ve felinoterapii
1. 9. 2023
Řeč těla u koček nejen ve felinoterapii – hlazení bříška ano či ne ?
– pohled z jiné strany
D. Hypšová
Známe to všichni – vaše kočka si doma si hoví na zádech a s roztaženými packami a její bříško přímo svádí k podrbání. A což teprve, když jsme na felinoterapeutické návštěvě v nějakém zařízení, kočička leží na boku a klienti nemůžou odolat a už už se chystají ji na tom huňatém bříšku podrbat. Máme jim to dovolit? Co nám tímto postojem těla kočka vlastně říká, jaký ekvivalent odpovídá tomuto chování v lidské řeči těla?
Ventrální (břišní, přední) strana těla je pro živočichy včetně lidí nejzranitelnější a chráníme si ji z dobrého důvodu. Hrudní koš i dutina břišní obsahuje životně důležité orgány – srdce, plíce, střeva atd. Pokud se nebudeme cítit komfortně při jednání s jiným člověkem nebo lidmi, budeme se snažit tuto zranitelnou část chránit. Je to evolučně vyzkoušená reakce limbického systému – nevědomá, automatická, reflexivní a rychlá, J. Navarro ji označuje jako ventral denial (odepření ventrální části). Můžeme ji číst v reálném čase. Lidé mají v moderním světě mnoho sofistikovaných možností, jak chránit svou frontální část a mnoho předmětů či chování, která nevědomky používáme jako štít.
Doma může být takovým předmětem polštář, plyšová hračka,které držíme před hrudníkem a břichem, ale může to třeba i předmět na stole, který stojí mezi námi a člověkem, s nímž hovoříme. Ve škole, na univerzitě, ale i v zaměstnání to může být notebook nesený před naším hrudníkem jako štít (J. Navarro, What Every Body Is Saying, 85 - 95). Můžeme také křížit ruce před hrudníkem, položit ruce na přední stranu krku, abychom se chránili před útokem predátorů. Subtilnější může být například zapínání si knoflíků na svetříku či na saku, upevňování kravaty u mužů. Obecně jde o vytvoření distance mezi tím, s kým jednáme a námi – a tomu odpovídá i to, že se od osoby s níž nesouhlasíme nebo nejsme v souladu odtahujeme.
To vše jsou signály nepohodlí a nepříjemných pocitů, které máme, pokud se cítíme nejistí, nemáme kontrolu nad prostředím, nemáme důvěru k těm s nimiž jednáme, nelíbí se nám, co nám říkají či čekáme nepříjemnou odezvu. Nejmarkantnějším chováním je pak otočení se zády k jedinci, s nímž nesouhlasíme nebo kterému odmítneme pomoc. Ukazujeme mu svou dorzální část (záda) a chráníme si zranitelnou přední část těla před případným útokem. Ne nadarmo se říká, že se někdo k němu „otočil zády“ - tedy se od něj emocionálně i fyzicky distancoval.
Když se naopak cítíme pohodlně, rozhovor je nám příjemný, snažíme se odstranit všechny bariéry, které stojí mezi naší přední částí těla a člověkem / lidmi s nimiž hovoříme, bavíme se, smějeme se. Toto chování je označováno jako ventral fronting ( ukázání přední, břišní strany těla). Tělo je uvolněné a dochází k synchronizaci pohybů zúčastněných a k jejich zrcadlení, lidé sedí blíž u sebe, vyhledávají svou přítomnost. Otáčíme se naší nejzranitelnější částí těla k těm, s nimiž je nám dobře.
U koček vidíme stejná chování – pokud je kočka napjatá, nervózní, nemá kontrolu nad prostředím, neukazuje světu svou nejzranitelnější část. Když koťata nebo jiná nedospělá kočka příliš dotírají nebo kousnou, dospělá kočka se k nim zpravidla otočí zády a odejde. Pokud je kočka naopak uvolněná a má pocit kontroly nad prostředím, vidíme ji jak leží na zádech s hrudníkem a bříškem volně přístupným. Kdyby v tu chvíli vnikl do prostředí predátor, kočka by s největší pravděpodobností neměla šanci se zachránit.
Pokud je kočka doma, ve svém prostředí, se svým člověkem nebo lidmi, jistě ji můžeme pohladit na bříšku – ale nejprve bychom ji měli upozornit, že se blížíme, neměli bychom se jí dotknout na citlivé části těla nečekaně a bez ohlášení. Podstatné je znát svou kočku a její reakce.
Při interakci v rámci felinoterapie bychom měli klientům – dle jejich schopností- vysvětlit, co nám kočka touto polohou sděluje. Když pracujeme s dětmi, můžeme je požádat, aby se ke kočce, která jim ukazuje bříško postavili svou frontální částí a také jí ukázali bříško. I dospělý klient by měl být ke kočce otočen svou frontální částí, neměl by k ní přistupovat zezadu či z boku.
V prostředí zařízení, které je proměnlivé a kde je mnoho vzruchů může dotyk na hrudník nebo bříško – tím spíš, pokud kočka nechodí do prostředí pravidelně – znamenat silný pocit ohrožení, nebezpečí. Nejen, že riskujeme zranění klienta, ale pro kočku znamená takový dotyk silné narušení vnímání bezpečí v prostoru a narušení intimní zóny. Existují rozdíly ve velikosti intimní zóny u koťat (menší prostor) a u dospělých zvířat (větší prostor). V důsledku narušení vnímání bezpečí může dojít ke snížení či zabránění sociálním interakcím, kvůli kterým s klienty pracujeme. V krajním případě může kočka vnímat tak silný pocit ohrožení, že s námi nebude chtít zařízení navštěvovat. Na konto důvěry, do kterého si s naším kočičím parťákem střádáme, vkládáme neustále – doma i při práci…..A při bezmyšlenkovitém podrbání kočičího bříška můžeme rázem ztratit mnoho cenných deviz, které budeme těžko nahrazovat. Zajištění bezpečí v prostředí, kde jako handleři pracujeme, je tedy v našich rukou a v zájmu všech zúčastněných.
Použitá literatura :
-
Navarro J., Karlins M., What every body is saying, Harper-Collins e-books 2008, ISBN 978-0-06-143829-5
-
Porges, S. W., Polyvagal theory - Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation (Norton Series on Interpersonal Neurobiology), W.W. Norton & Company, 2011, ISBN 978-0393707007
