Felinoterapie - NCHK

Nozokomiální nákazy (tzv. nemocniční nákazy) a felinoterapie

 Nozokomiální nákaza je každá infekce exogenního nebo endogenního původu, která vznikla v příčinné souvislosti s pobytem osob v ambulantním nebo lůžkovém zdravotnickém zařízení z diagnostických, terapeutických nebo epidemiologických příčin. Mezi nozokomiální nákazy patří i ty, jež se manifestují po propuštění do domácí péče.

Některé z těchto nozokomiálních nákaz mohou ohrozit zdraví felinoetrapeutického týmu nejen při práci ve zdravotnickém zařízení, ale též v zařízení sociálních služeb ((Domov seniorů, stacionář). Z tohoto důvodu je důležité se s nimi seznámit a podniknout nutná hygienická i preventivní opatření.

1. Dělení podle místa infekce ( podle klinických příznaků)

◦ Infekce močových cest (např. močový měchýř, ledviny)
◦ Infekce plic (nozokomiální pneumonie)
◦ Infekce ran (např. pooperační infekce)
◦ Infekce krve (bakteriémie)
◦ Infekce mozkových blan (meningitida)

2. Dělení podle typu patogenu

Dělení podle výskytu – nespecifické (vyskytující se i mimo zdravotnická zařízení, např. chřipka) a specifické (vznikají v nemocničním prostředí v souvislosti s diagnostickými nebo léčebnými výkony).

◦ Bakteriální infekce: Například Staphylococcus aureus, Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae.
◦ Virová infekce: Mezi ně patří respirační viry (např. chřipka, respirační syncytiální virus), viry hepatitidy, cytomegalovirus.
◦ Houbové infekce: Candida albicans je častým původcem nozokomiálních houbových infekcí.
◦ Infekce způsobené rezistentními kmeny: Například rezistentní kmeny Staphylococcus aureus (MRSA), rezistentní kmeny enterobakterií (ESBL).

Nozokomiální infekce se také dělí na endogenní a exogenní infekce podle zdroje původce infekce:

Dělení na endogenní a exogenní nozokomiální infekce

Endogenní infekce se vyskytuje, když mikroorganismy (např. bakterie nebo houby) přítomné v těle pacienta se za určitých okolností stávají patogenními a způsobují infekci.
Tyto mikroorganismy mohou být součástí normální mikroflóry pacienta nebo přítomné v jeho těle v latentním stavu.
Endogenní infekce mohou vzniknout například v důsledku oslabení imunitního systému pacienta, používání antibiotik, chirurgického zákroku, nebo jiných faktorů, které narušují rovnováhu mikroorganismů v těle.

Exogenní infekce jsou způsobeny mikroorganismy, které se dostávají do těla pacienta z vnějšího prostředí.
Mikroorganismy mohou být přítomné na površích, vybavení, oděvu nebo rukou zdravotnického personálu, pacientů nebo návštěvníků.
Exogenní infekce mohou být způsobeny například nedodržováním hygienických opatření, nedostatečnou dezinfekcí prostředí nebo špatnou sterilizací vybavení.
Dělení nozokomiálních infekcí na endogenní a exogenní pomáhá při identifikaci zdroje infekce a při stanovení opatření k prevenci a kontrole šíření infekcí v nemocničním prostředí.

Existuje několik možných exogenních původů nozokomiálních infekcí, které se mohou vyskytnout v nemocničním prostředí.

Některé z hlavních exogenních zdrojů nozokomiálních infekcí:

Kontaminované povrchy a zařízení: Infekční agens se může přenášet z kontaminovaných povrchů, jako jsou postele, stoly, madla, vybavení a další nemocniční zařízení. Pokud není dostatečně provedena dezinfekce nebo sterilizace, mikroorganismy mohou zůstat na těchto površích a k přenosu může dojít, když pacienti nebo zdravotnický personál přijdou do kontaktu s kontaminovanými povrchy.

Zdravotnický personál: Infekční agens se může přenášet zdravotnickým personálem, pokud nedodržují přísné hygienické postupy, jako je nedostatečné mytí rukou, nedodržování protokolů o používání ochranných prostředků (rukavice, roušky) nebo nedostatečné dodržování protokolů o izolaci pacientů.

Pacienti: Infekční agens se může přenášet mezi pacienty, zejména pokud jsou v blízkém kontaktu. To může zahrnovat přímý kontakt s infikovanou osobou, nebo přenos infekce vzduchem, pokud pacient vykašlává, kýchá nebo mluví. Pacienti s oslabenou imunitou jsou zvláště náchylní k infekcím.

Návštěvníci: Pokud návštěvníci nebo rodinní příslušníci pacientů nedodržují daná hygienická nařízení, mohou být přenašeči infekčních agens. Například nedostatečné mytí rukou po použití toalety a následný kontakt s pacientem může přispět k přenosu infekce.

Je důležité, aby nemocniční zařízení měla stanovená opatření k prevenci šíření nozokomiálních infekcí z těchto exogenních zdrojů. To zahrnuje pravidelnou dezinfekci povrchů, přísnou hygienu rukou, dodržování protokolů o izolaci pacientů a edukaci zdravotnického personálu, pacientů a návštěvníků o hygienických opatřeních.

Způsoby šíření nozokomiálních infekcí:

1. Kontaktní přenos : Přímý kontakt s infikovanou osobou nebo kontaminovanými předměty.

2. Kapénkový přenos – přenos prostřednictvím kýchání, kašlání nebo mluení, kdy se kapénky dostávají do vzduchu.

3. Přenos vzduchem : Šíření infekce malými částečkami vznikajícími při manipulaci s infekčním materiálem.

4. Přenos potravou nebo vodou – konzumace kontaminované potravy nebo pití kontaminované vody.

Nejčastější bakteriální původci nozokomiálních nákaz

Například Staphylococcus aureus, Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae.

Nejčastější viroví původci nozokomiálních nákaz

Chřipkové viry, respirační syncytiální virus, viry hepatitidy, cytomegalovirus, koronaviry

Nejčastější mykotičtí a parazitární původci nozokomiálních nákaz.

Candida albicans je častým původcem nozokomiálních mykóz

Nozokomiální infekce způsobené parazity jsou poměrně vzácné, ale někteří parazitičtí původci mohou přispět k vzniku infekcí u pacientů v nemocnicích. Několik parazitů, které se mohou podílet na nozokomiálních infekcích, zahrnuje:

Enterobius vermicularis – roup dětský: Infekce je nejčastější u dětí a může se snadno šířit v nemocničním prostředí přímým přenosem vajíček skrze kontaminované povrchy nebo předměty.

Giardia lamblia: Giardia je parazitický prvok, který způsobuje střevní infekci známou jako giardióza. Přenos této infekce v nemocnicích může nastat přímým kontaktem s infikovanou stolicí, kontaminovanou vodou nebo nevhodnou hygienou rukou.

Cryptosporidium spp.: Cryptosporidium je parazit způsobující střevní infekci zvanou kryptosporidióza. Infekce se obvykle šíří prostřednictvím kontaminované vody nebo potravy. V nemocnicích může dojít k přenosu při nedostatečné dezinfekci vody nebo kontaminaci potravin.

Strongyloides stercoralis: Tento parazit způsobuje onemocnění zvané strongyloidiasis. Infekce se často vyskytuje u imunodeficientních pacientů, jako jsou ti, kteří užívají imunosupresiva. Infekce může být přenášena kontaktu s kontaminovanou půdou nebo přes kontaminované prostředí v nemocnicích.

Parazitické nozokomiální infekce jsou relativně vzácné ve srovnání s bakteriálními a virovými infekcemi. Opatření ke kontrole šíření parazitů zahrnují řádnou hygienu rukou, dezinfekci povrchů a dodržování protokolů pro prevenci infekcí ve zdravotnických zařízeních.


 

Rizikové faktory pro pacienty, personál i FT z hlediska možnosti onemocnění nozokomiální nákazou

Rizikové faktory pro pacienty, personál i další zdravotnický personál z hlediska možnosti onemocnění nozokomiální infekcí se mohou lišit. Některé hlavní rizikové faktory dle daných skupin:

Rizikové faktory pro pacienty

Oslabená imunita: Pacienti s oslabenou imunitou, jako jsou ti, kteří podstupují chemoterapii, mají transplantaci orgánů, mají HIV/AIDS nebo užívají imunosupresiva, jsou náchylnější k nozokominálním infekcím.

Chirurgické zákroky: Pacienti, kteří podstoupili chirurgický zákrok, jsou vystaveni vyššímu riziku pooperačních infekcí.

Pobyt na jednotce intenzivní péče: Pacienti hospitalizovaní na jednotce intenzivní péče jsou často vystaveni invazivním postupům (např. intubace, katetrizace), které mohou zvýšit riziko nozokomiálních infekcí.

Dlouhodobá hospitalizace: Delší hospitalizace zvyšuje expozici pacientů k infekčním agens a zároveň snižuje imunitní odpověď a zvyšuje zranitelnost vůči infekcím.

Rizikové věkové skupiny -novorozenci a staré osoby jsou k nákazám náchylnější.

Jiná základní onemocnění - poruchy imunity, onkologické onemocnění, nemoci jater apod..

Stav výživy - podvýživa či naopak obezita

Závislosti - alkoholismus, drogová závislost, kouření.

Rizikové faktory pro zdravotnický personál a další zdravotnický personál

Nedodržování hygienických postupů: Nedostatečná hygiena rukou, nesprávné používání ochranných prostředků (rukavice, roušky) a nedodržování přísných protokolů k prevenci infekcí mohou zvýšit riziko nozokomiálních infekcí mezi zdravotnickým personálem.
Přímý kontakt s infikovanými pacienty: Zdravotnický personál, který přichází do přímého kontaktu s infikovanými pacienty nebo jejich tělními tekutinami, je náchylný k přenosu infekčních agens.

Vyšší riziko vystavení infekčním agens : Zdravotnický personál, který manipuluje s kontaminovanými povrchy, vybavením a infekčními materiály, může být vystaven vyššímu riziku nozokomiálních infekcí.

Rizikové faktory pro další zdravotnický personál (např. fyzioterapeuté, uklízečky):

Kontakt s kontaminovaným materiálem: Další zdravotnický personál, který přichází do kontaktu s kontaminovaným materiálem, jako jsou použité obvazy, prádlo nebo odpady, může být vystaven riziku nozokomiálních infekcí.

Nedostatečná hygiena: Nedodržování základních hygienických opatření při manipulaci s infekčním materiálem nebo nedostatečné dodržování bezpečnostních postupů může zvýšit riziko infekce.


 

Přenos nozokomiálních infekcí prostřednictvím rukou

Nejdůležitější částí těla při šíření nozokomiálních infekcí jsou ruce. Mohou být častým prostředníkem přenosu infekčních agens mezi povrchy, pacienty a zdravotnickým personálem. Nedostatečná hygiena rukou, například nedostatečné mytí rukou nebo nedodržování předepsaných postupů pro používání dezinfekčních prostředků, může vést k přenosu patogenů.

Mytí rukou je zásadní – kontaminovanýma rukama může klient přenést infekční agens i na kočku. pokud nemůžeme v průběhu felinoterapie odvést klienta na umývárny /koupelny, je nutné mít s sebou vlhčené ubrousky, případně dezinfekční vlhčené ubrousky. Je ale nutná konzultace se zdravotnickým personálem daného zařízení (případné alergie, kožní problémy klientů) a konzultace s veterinárním lékařem (případné alergie a kožní problémy zvířete, toxicita přípravku).

Zásadní je dobrá komunikace s cílovým zařízením a včasné varování týmu před případným probíhajícím infekčním onemocněním v daném zařízení.

Postup správného mytí rukou.

1. Otevřít vodovodní kohoutek a navlhčit si ruce vodou.

2. Aplikovat dostatečné množství mýdla (preferovat tekuté mýdlo) na dlaně jedné ruky.

3. Po zavření kohoutku začít vytvářet pěnu třením dlaní proti sobě. Pěnu vytváříme na všech částech rukou, včetně dlaní, hřbetů rukou, prstů a pod nehty.

4. Věnujeme zvláštní pozornost čištění mezi prsty a pod nehty, kde se mohou hromadit mikroorganismy.

5. Pokračujeme v tření dlaní až po zápěstí až do doby, než jsme si jistí, že jsme očistili všechny části rukou po dobu minimálně 20 sekund. Celková doba mytí by měla být nejméně 40-60 sekund.

6. Důkladně opláchnout ruce pod tekoucí vodou k odstranění veškeré pěny a zbytků mýdla.

7. Použít jednorázový papírový ručník nebo elektrický sušič rukou k vysušení rukou. Vyhnout se používání společného ručníku, který může být zdrojem kontaminace.

8. Použijeme papírový ručník k uzavření kohoutku, abychom se nedotýkali povrchu rukou.


Dodržování správné techniky mytí rukou je důležité nejen pro zdravotnický personál, ale i pro pacienty, kteří by měli být informováni o správných postupech mytí rukou. Tento proces by měl být opakován před a po každém kontaktu s pacientem, před prováděním a po dokončení lékařských procedur a před jídlem.


Možná prevence nozokominálních nákaz ve felinoterapii
 

Jak již bylo zmíněno, zásadní je kvalitní komunikace mezi klíčovou osobou v daném zařízení a felinoteraputickým týmem. Je nutné včasné varování týmu v případě, že v daném zařízení probíhá infekční onemocnění. Varování může být zasláno přes messenger, SMS nebo mailem, případně telefonicky v dostatečném předstihu před započetím plánované návštěvy.

Handler musí dodržovat základní hygienická pravidla a v případě, že sám onemocní infekčním onemocněním se musí z návštěvy omluvit. Pokud onemocní kočka, platí stejná pravidla.

Handler používá v případě potřeby ústenku nebo respirátor.

Ochrana kočky je složitější. V první řadě je třeba poradit se s veterinárním lékařem o možnostech dezinfekce i o použití dezinfekčních prostředků na ruce, abychom se vyhnuli použití prostředků, které by mohly být pro kočku toxické.

V zásadě by kočka měla konzumovat jídlo a pít vodu pouze z vlastních misek. Potravu zajišťuje handler, voda musí být z nezávadného zdroje.

Zásadní je dopřát kočce dlouhý odpočinek po provedené aktivizaci a zaměřit na práci se stresem a jeho efektivním zvládáním prostřednictvím cíleného tréninku.