Felinoterapie - NCHK

Konejšivé signály - Calming signals – pacifiers - a jejich uplatnění ve felinoterapii

– pohled z jiné strany

D. Hypšová

Calming signals nebo také konejšivé či neutrální signály (Mifková, K., 2020) byly popsány u psů norskou trenérkou a chovatelkou T. Rugaas v roce 1997. Podle T. Rugaas slouží tyto komunikační signály k odvrácení konfliktů a agresivního chování mezi jedinci. V průběhu času byly konejšivé signály popsány i u dalších druhů zvířat včetně koček.

Většina signálů, které T. Rugaas uvádí je jinými autory chápána jako signály označující stres u psů – například zívání, odvracení pohledu, otáčení hlavy, olizování nosu a zvedání tlapky. (Beerda et al. 1998, Schilder and Van der Borg, 2004, Tod et al. 2005, Rooney et at. 2009, Mariti et al. 2012).

Není pochyb o tom, že tzv. konejšivé signály (v článku dále CS) jsou součástí neverbální komunikace, řeči těla. Mají komunikační potenciál.

Joe Navarro, bývalý agent FBI a jeden z předních odborníků na lidskou neverbální komunikaci a psycholog Marvin Karlins uvádějí ve své knize What Every Body Is Sayinig (2008), že neverbální komunikace, označovaná také jako neverbální chování či řeč těla, je komunikační prostředek stejně jako verbální projev (řeč) a využívá k vyjadřování výrazy tváře, gesta, dotyky, fyzický pohyb, postoje, u lidé oblečení, šperky, tetování, účes atd. Využívá i tón, sílu a výšku hlasu jedince. Neverbální chování u lidí tvoří průměrně 60 – 65 % celkové komunikace a během intimního chování může dosahovat až 100%. Neverbální komunikace je úzce propojena s limbickým systémem v mozku, jehož základní úlohou je přežití druhu a není ovlivněno neokortexem, tedy vědomým myšlením, jedná se o nevědomé reakce na neurocepci, tudíž mají silnou výpovědní hodnotu. J. Navarro uvádí, že jednou z fascinujících skutečností na neverbální komunikaci je její univerzální aplikovatelnost.

CS u koček zahrnují:

• odvrácení hlavy

• olizování nosu

• olizování pysků

• zamrznutí

• pomalý pohyb (chůze)

• snaha vypadat menší (snížení těžiště)

• nadměrné zívání

• očichávání země (dobře patrné, když kočka číhá na kořist)

• chůze obloukem (vyhýbání se možné hrozbě)

• mlaskání

• zvedání přední tlapky (tlapka může být připravená k úderu)

• zvětšení vzdálenosti

• nadměrné rychlé olizování se

• nadměrné rychlé škrábání se

• nadměrné rychlé škrabání na určitém místě

K sebeuklidňujícímu chování řadíme též :

• olizování vnitřní strany stehen

• olizování předních končetin

• žvýkání a někdy též pojídání(zejména nestravitelných materiálů, např. kabely, tkaniny)

• intenzivní přecházení z místa na místo (zejména u velkých kočkovitých šelem v zoo)

• stereotypní pohyby

• nadměrný příjem potravy

Některá z těchto chování bývají označována jako patologická, např. nadměrné vylizování srsti na předních a zadních končetinách, žvýkání a pojídání nestravitelných předmětů, intenzivní přecházení z místa na místo, stereotypní pohyby, nadměrný příjem potravy.

Joe Navarro navrhuje při pozorování neverbální komunikace rozdělit signály na signály označující klid a pohodu jedince a na signály označující nepohodlí a neklid. Z polyvagální teorie S. W. Porgese víme, že jedinec neustále scanuje pomocí neurocepce signály nebezpečí / bezpečí z prostředí, v němž se nachází. Iluze kontroly jedince nad prostředím je jedním z nejdůležitějších posilovačů chování – reinforcerů. Sociální interakce a učení může pobíhat pouze v prostředí, které jedinec vnímá jako bezpečné. Toto chování je nevědomé a je řízeno evolučně staršími strukturami mozku.

Tak zvané CS patří do kategorie signálů označujících nepohodlí a neklid. I když je jejich vysíláním jedinec schopen snížit pravděpodobnost konfliktu s jiným jedincem, nejedná se o signály vyjadřující pohodu a komfort. Neslouží k vyřešení situace, ale ke zklidnění jedince na takovou míru, aby se situaci pokusil řešit.

J. Navarro uvádí, že tyto signály diskomfortu se objevují jako okamžitá odpověď limbického systému na předchozí negativní zkušenost nebo vnímanou hrozbu a slouží k uklidnění organismu daného jedince, který signály vysílá. Tyto signály se objevují okamžitě, v reálném čase, mají tedy silnou výpovědní hodnotu o aktuální výši stresu, kterou jedinec zažívá. Jejich výhodou je, že je můžeme číst okamžitě.

Pomocí dotyků, pohybů, gest dochází k většímu prokrvení určitých oblastí (například na místech, kde se kočka škrábe, olizuje) a k vylučování endorfinů, které mají uklidňující vliv na mozek jedince. V případě nadměrného zívání – všichni známe rčení, že někomu strachy vyschlo v ústech – dochází ke stlačení slinné žlázy a uvolnění slin do vyprahlých úst.

U lidí můžeme pozorovat mnoho chování – od cucání palce u malých dětí, přes žvýkání žvýkačky a kouření, kousání do tužky, zakrývání důlku na přední straně krku mezi klíčními kostmi (suprasternální zářez) u žen, masírování krku, vraštění čela, přivírání očí, pohybů nohou, otírání si rukou o stehna, dotýkání se úst, tváří, hra s vlasy, přivírání oči atd.

I když tedy tyto signály mají potenciál snížit pravděpodobnost propuknutí konfliktu mezi jednici, jejich prvotním významem je sdělení o emocionáním stavu jedince, který tyto signály vysílá.

V případě felinoterapie nebo chovatelství mají CS velký význam. Podávají nám informaci o tom, co je kočce nepříjemné, čemu se snaží vyhnout a co zvyšuje její úroveň stresu. Při nahrávání interakcí v rámci felinoterapie a při tréninku je třeba všímat si CS a snažit se upravit prostředí tak, aby docházelo ke snižování stresu a tím i ke snížení výskytu CS. Pokud vidíme na záznamech z tréninku či výcviku pro felinoterapii ( i při felinoterapii samotné) větší výskyt CS, je třeba zvážit jiné tréninkové postupy, jiné uspořádání dané intervence, změnu klientely, změnu zařízení, kam s kočkou docházíme či kočku dočasně či trvale z účasti na felinoterapii stáhnout. Je doporučitelné vše konzultovat s veterinárním lékařem – zejména tehdy, pokud se CS začínají objevovat náhle ve větší frekvenci, než bylo v minulosti obvyklé. Důvodem je welfare kočky a ochrana klienta nejen před možným zraněním, ale i před synchronizací úrovně stresu. Naším cílem v AAI je pohoda a snižování stresu všech zúčastněných, ne jeho kumulace.

Použitá literatura :

• Beerda, B., Schilder, M.B.H., van Hoof, J.A.R.A.M., de Vries, H.V., 1997. Manifestations of chronic and acute stress in dogs. Appl. Anim. Behav. Sci. 52, 307e319

• Beerda, B., Schilder, M.B.H., van Hoof, J.A.R.A.M., de Vries, H.V., Mol, J.A., 1998. Behavioral, saliva cortisol and heart rate responses to different types of stimuli in dogs. Appl. Anim. Behav. Sci. 58, 365e381

• Mariti, C. Et al., Analysis of calming signals in domestic dogs :Are they signals and are they calming?, Journal of Veterinary Behavior Clinical Applications and Research, prosinec 2014

• Mifková, K., Komunikace koček domácích (Felis silvestris f. catus) a mapování jejich neutrálních signálů – bakalářská práce, ČZU, 2020

• Navarro J., Karlins M., What every body is saying, Harper-Collins e-books 2008, ISBN 978-0-06-143829-5

• Porges, S. W., Polyvagal theory - Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation (Norton Series on Interpersonal Neurobiology), W.W. Norton & Company, 2011, ISBN 978-0393707007

• Rooney, N., Gaines, S., Hiby, E., 2009. A practitioner’s guide to working dog welfare. J. Vet. Behav.: Clin. Appl. Res. 4, 127e134.

• Rugaas, T., Konejšivé signály, Plot 2008, ISBN 978-80-86523-80-4

• Sundman, Ann-Sofie et al., Long-term stress levels are synchronized in dogs and their owners, Nature, 6.ledna 2019

• Tod, E., Brander, D., Waran, N., 2005. Efficacy of dog appeasing pheromone in reducing stress and fear related behavior in shelter dogs. Appl. Anim. Behav. Sci. 93, 295