Felinoterapie - NCHK

Efektivní komunikace ve felinoterapii a její vztah k Polyvagální teorii

Efektivní komunikace není pouze výměna informací. Jde o angažované naslouchání, porozumění řeči těla a dalším neverbálním signálům, celostní pochopení sdílené informace z emocionálního hlediska i ovlivnění úrovně stresu účastníků rozhovoru (včetně vlastní úrovně stresu) pomocí emocionální koregulace. Jedná se tedy víc o záležitost naslouchání, zvládání stresu v daný moment, zaměření pozornosti na verbální i neverbální složku komunikace, než o mluvení.

Efektivní komunikace v sobě zahrnuje čtyři základní dovednosti :

• 1. Angažované naslouchání

• 2. Neverbální komunikaci

• 3. Okamžité zvládání stresu (v daný moment)

• 4. Uplatnění se individuálním způsobem.

Často se ale stává, že sami stavíme toku efektivní komunikace do cesty bariéry, které nám znemožňují objektivně přijmout sdílenou informaci. Mezi tyto bariéry patří

• Stres a nekontrolované emoce

Jak stoupá naše hladina stresu a frustrace, klesá míra pozornosti, kterou věnujeme svému partnerovi nebo partnerům v konverzaci. Emoce „zbarvují“ informace, které k nám přicházejí. Pokud se necítíme v bezpečí, může naše neurocepce vyhodnotit neutrální pohled, gesto, výraz tváře druhé osoby jako hrozbu. Pokud stres dosáhl do bodu, kdy jsou spínány základní stresové reakce, je realistické, objektivní myšlení utlumeno. Je zároveň omezena i naše schopnost nejen naslouchat, ale i slyšet. To je důsledek napětí drobných svalů ve vnitřním uchu.

• Nedostatek koncentrace

Pokud děláme víc věcí najednou (posloucháme, co nám někdo říká a přitom píšeme SMS nebo e-mail), je naše pozornost roztříštěná a nesoustředíme se plně na drobné nuance (tón hlasu, neverbální komunikaci atd.) konverzace. Tím nám uniká podstatná část sdělení. Ke snížení pozornosti může dojít i tehdy, dělíme-li svou pozornost mezi více klientů a našeho kočičího partnera ve felinoterapeutickém týmu. I proto je tak důležité, aby mezi kočkou nebo kocourkem, s nimiž pracujeme, a handlerem bylo vytvořeno pevné pouto důvěry a abychom skutečně dobře znali neverbální komunikaci a chování svého kočičího partnera. Je také důležité, aby se náš kočičí kolega dokázal rozhodovat samostatně a částečně nezávisle na tom, že mu v určitou dobu nemůžeme věnovat 100% pozornosti. Jinými slovy felinoterapeutický tým musí být dobře sladěný a vztahy musí být založené na vzájemné důvěře a znalosti sebe samých i našich kočičích kolegů.

• Nekonzistentní řeč těla

Řeč těla by měla reflektovat to, co vyjadřujeme verbálně. Je tedy důležité znát svou řeč těla, trénovat ji a sledovat, abychom do okolí nevysílali matoucí signály. Důsledkem by mohla být nejen ztráta důvěry mezi handlerem a klienty či zaměstnanci daného zařízení, ale i zmatek v hlavě našeho kočičího kolegy.

• Negativní řeč těla

Negativní řeč těla je neverbální sdělení nesouhlasu s tím, co řekla druhá osoba / osoby. Zahrnuje : zkřížení rukou, vyhýbání se očnímu kontaktu, poklepávání nohou a další podobné signály. Pokud chceme komunikovat efektivně, je dobré tyto signály nevysílat. Toto pravidlo platí i pro práci s kočkou, která velmi dobře vnímá negativní signály, které jí vysíláme. Tyto negativní signály mohou být často příčinou neúspěchů v tréninku nebo neochoty kočky s námi pracovat.

Jak již bylo řečeno, efektivní komunikace je víc naslouchání než mluvení. Při efektivní komunikaci jde o holistický přístup. Nasloucháme tónu hlasu (hloubka a výška tónů, hlasitost sděluje emoce mluvčího), pozorujeme řeč těla (vysílání negativních nebo souhlasných signálů, konejšivé signály, výraz horní poloviny obličeje). Vnímáme vlastní pocity při konverzaci a vysíláme signály bezpečí. Při angažovaném naslouchání nevynášíme soudy nad chováním a názory protistrany a budujeme hlubší vztah s člověkem, s nímž komunikujeme. Tím, že dáváme najevo zájem a vysíláme signály bezpečí podporujeme komunikaci v nízké úrovni stresu a větší otevřenost při sdělování informací.To vše vychází z Polyvagální teorie Dr. Stevena W. Porgese.

Rozdíl mezi angažovaným nasloucháním a běžným nasloucháním je tedy velký. Při běžném naslouchání se soustřeďujeme ve velké míře i na to, co chceme sami říct, nezvládáme dostatečně své emoce, řeč těla je intuitivní a nepracujeme s vlastní úrovní stresu. To vše rozptyluje naši pozornost a ovlivňuje hospodaření s energií i frekvenci mozkových vln. Můžeme také nevědomě vysílat protichůdné neverbální signály. Mohou nám uniknout důležitá neverbální sdělení a protistrana může zažívat pocit nepochopení, stresu nebo frustrace, můžeme působit nedůvěryhodně .

Typy pro angažované naslouchání

• Plně se soustředit na mluvčího

• Upřednostňovat pravé ucho – levá strana mozku obsahuje primární centra pro zpracování řeči a emocí, levá strana mozku je propojena s pravou stranou těla

• Dát najevo zájem, o to, co mluvčí říká

• Nehodnotit obsah sděleného ani osobnost mluvčího

• Poskytnout zpětnou vazbu

• Vnímat emoce, které se skrývají za slovy

• Věnovat pozornost neverbálním signálům mluvčího

• Věnovat pozornost vlastním neverbálním signálům a ovládat jejich vysílaní (otevřená řeč těla, signály, které se shodují s tím, co říkáme)

• Posuzovat řeč těla z kontextu a z celkové řeči těla, ne z jejích jednotlivých složek

• Mít na paměti individuální i kulturní rozdíly v řeči těla (prostřední, z něhož partner v dialogu pochází, národnost atd.)

Proč je třeba věnovat pozornost neverbálním signálům

Neverbální signály jsou nejstarším komunikačním prostředkem a vyjadřují podvědomou a nevědomou složku komunikace – jsou obrazem neurocepce (Steven W. Porges) a reakce těla na signály bezpečí / nebezpečí. Poskytují tedy více informací o emocionálním rozpoložení a úrovni stresu jedince než verbální projev.

Neverbální signály zahrnují mimo jiné výrazy obličeje – zejména jeho horní poloviny, pohyby těla, gesta, napětí těla, oční kontakt, velikost zornic, tón hlasu a jeho výšku, svalové napětí a dechovou frekvenci.

Práce se stresem

Je více technik práce se stresem. Zejména musíme sami poznat, že pociťujeme stres – musíme tedy znát své reakce a všímat si napětí svalů, dechové frekvence, schopnosti se soustředit. Pokud nám naše tělo vysílá stresové signály, měli bychom se zaměřit na rychlé snížení stresu u sebe a vysílání konejšivých signálů do okolí. Často pomůže zaměřit se na smysly – vnímat předměty i osoby kolem sebe, například napočítat pět předmětů, pět barev, vypočítat jednoduchý matematický příklad atd. Tedy spojit se s prefrontálním kortexem, který je zodpovědný za logické myšlení.

Protože jsme každý individualita, máme také každý svůj vlastní recept na zklidnění se – v závislosti na tom, jaké smysly jsou u nás vedoucí. Dobře fungují dechová cvičení, malé pauzy v konverzaci, vnesení humoru do konverzace – záleží na druhu rozhovoru a celkovém kontextu. Může fungovat i zdržovací taktika k získání času na zklidnění se – například parafrázovat slyšené, opakovat, co druhý člověk řekl, položit otázku, jestli jsme správně pochopili, co nám chce říct atd.

Udržet stres pod kontrolou je důležité pro objektivní pochopení toho, co nám druhý člověk říká (ve stresu vidíme a slyšíme informace emocionálně zabarvené). Je to také důležité pro možnost emocionální koregulace, tedy pro schopnost vlastním klidem a vyrovnaností pomoci snížit stres druhé osoby. Při nízké úrovni stresu jsme také schopni navázat s druhým člověkem vztah potřebný k budování pocitu bezpečí, který je základním předpokladem efektivní komunikace a učení se.

Prosazení se v efektivní komunikaci

Prosazení se v efektivní komunikací je důležité, protože přispívá k jasné komunikaci a určení pravidel a mantinelů. Tato pravidla a mantinely, pokud jsou správně nastaveny, představují bezpečný prostor pro komunikaci a iluzi kontroly nad situací pro obě strany v dialogu. Při začlenění asertivity do angažovaného naslouchání a efektivní komunikace demonstrujeme respekt k druhým i sobě a upřímnost. Znamená to používat jasná a upřímná sdělení. Je tím míněno jasné formulování názorů či požadavků, laskavé přijímání lichotek nebo zpětné vazby včetně kritiky – to vše s respektem k potřebám druhých, ale i k vlastním potřebám.

Pozitivní sdělení negativních myšlenek a pocitů z hlediska Polyvagální teorie

Důležité je reagovat otevřeně a upřímně, ale s ohleduplností k druhým. Zároveň je třeba sledovat svou vlastní úroveň stresu a pracovat na jejím snižování a snažit se o to, abychom se udrželi na „zelené stezce ventrální (břišní) vagové dráhy“ , tedy abychom byli stále schopni komunikace a navazování sociálních vztahů. Měli bychom pracovat na tom, abychom se nedostali se na červenou stezku stresových mobilizačních reakcí sympatiku útěk/útok ani na modrou stezku dorzálního (hřbetního) vagu reakce zamrznutí a disociace. Jak červená (sympatikus), tak modrá dráha (dorzální vagus) zabraňují komunikaci, učení se a budování vztahů. Lidově bychom mohli říci, že je důležité zůstat nad věcí a nepřestat se snažit o další dialog bez toho, abychom propadli mobilizačním stresovým reakcím (útok, útěk), nebo se stáhli do sebe (zamrznutí).